Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 ICdo 33/2013

KSPL 27 INS 812/2011

122 ICm 1359/2011

32 ICdo 33/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Home Credit a.s.,se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, identifikační číslo osoby 26 97 86 36, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, proti žalovaným 1) štancl - insolvence v.o.s.,se sídlem v Plzni, Kollárova 619/44, identifikační číslo osoby 29 10 50 48, jako insolvenční správkyni dlužníka J. P. a 2) J. P., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 ICm 1359/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. P., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2012, č. j. 122 ICm 1359/2011, -106 ( ), takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně a žalovaná 1) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované 1) proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. ledna 2012, č. j. 122 ICm 1359/2011-70, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „ “ (srov. bod 7. článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť důvod založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka nevymezuje žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení , pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž takovou otázku nelze dovodit ani z námitek, kterými dovolatelka brojí proti závěru o právním posouzení věci odvolacím soudem, odkazujíc na konkrétní judikaturu dovolacího soudu. Odvolací soud výkladem příslušných ujednání úvěrových podmínek dospěl k závěru, že porušení povinnosti dlužníkem splácet úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách mělo za následek zesplatnění úvěru i vznik práva na zaplacení smluvní pokuty. Dovolatelka přehlíží, že judikatura, na kterou odkazuje, vychází ze závěru, že výkon práva nemůže být porušením smluvní povinnosti a nemůže tudíž založit nárok na zaplacení smluvní pokuty, přičemž výkonem práva v těchto rozhodnutích byla výpověď smlouvy nebo odstoupení od smlouvy a právo na smluvní pokutu vzniklo odstoupením od smlouvy, přestože odstoupením od smlouvy práva a povinnosti ze smlouvy zanikají. V projednávané věci je situace odlišná, neboť nedošlo k ukončení smlouvy výpovědí ani odstoupením od smlouvy, výzvou k úhradě zbývající části úvěru v určené lhůtě dlužník pouze ztratil výhodu splátek, jeho povinnosti ze smlouvy nezanikly, včetně povinnosti vrátit úvěr. Posouzením ujednání úvěrových podmínek se odvolací soud od judikatury dovolacího soudu neodchýlil.

Jelikož dovolání žalované 1) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a , neboť dovolání žalované 1) bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2015

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu