Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 549/2015

33Cdo 549/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně PET spol. s. r. o. se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 290/16, identifikační číslo 625 85 126, zastoupené Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, proti žalovanému P. K., zastoupenému JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, o zaplacení 13.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2014, č. j. -91, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 26. září 2013, č. j. -53, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 13.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, zastavil řízení o úrok z prodlení z 13.000,- Kč ve výši 2 % p. a. od 3. 4. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. dubna 2014, č. j. -91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné podle , , a to na základě poučení odvolacího soudu, kde je zmiňován vztah ze spotřebitelské smlouvy. Odvolacímu soudu vytýká, že „nesprávně aplikoval (použil a vyložil) právní normu obsaženou v ve spojení s a a 3 , v platném znění“, dospěl-li k závěru, že uznání dluhu žalovaným (dlužníkem) neobstojí z hlediska určitosti tohoto právního úkonu. Prosazuje názor, že údaj o výši dluhu žalovaného z uznávacího prohlášení vyplývá beze vší pochybnosti, byť není vyjádřen matematickým číslem, a jestliže odvolací soud dovodil opak, nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně jeho rozsudky ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. , jejichž závěry žalobkyně v dovolání interpretuje). Současně se žalobkyně – s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 84/2005 - dovolává aplikace principu priority výkladu právních úkonů, který nezakládá jejich neplatnost. Má za to, že odvolací soud stejně jako před ním soud prvního stupně posoudil otázku platnosti uznávacího prohlášení odlišně od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu a že by tudíž uvedená právní otázka „měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně změnil a vyhověl jejímu žalobnímu návrhu v plném rozsahu.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť předmětem řízení byla částka nepřevyšující 50.000,- Kč, přičemž nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy (žalobkyně nepodniká, ani nepodnikala v oblasti peněžnictví). Dovolání navíc není ani opodstatněné, neboť závěr soudů obou stupňů, že ze dne 25. 4. 2007 nazvaná jako „Uznání dluhu“ nesplňuje náležitosti stanovené v obč. zák., je správný.

V dovolacím řízení bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 , dále jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 13.000,- Kč, přičemž nejde o některou z výjimek uvedených v V řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně s žalovaným uzavírala smlouvy o půjčkách v rámci své podnikatelské činnosti (ostatně poskytování půjček není - a v inkriminované době nebylo - předmětem její podnikatelské činnosti); nejedná se tudíž o vztah ze spotřebitelské smlouvy. Přípustnost dovolání není založena ani ustanovením , neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů, a nevyplývá ani z (obecného) poučení odvolacího soudu, jak se mylně domnívá žalobkyně.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolací soud dovolání podle odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 22. dubna 2015

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu