Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3892/2014

28 Cdo 3892/2014

U S N E S E N Í

„Stavebnímu bytovému družstvu občanů Průkopník“

, IČ 000 41 530, se sídlem ve Varnsdorfu, Štefánikova 454, zastoupenému Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem v Děčíně IV – Podmoklech, Na Vinici 1227/32, o zaplacení 280.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. dubna 2014, č. j. -126, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 11.761,20 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Koláře do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 9. 9. 2013, č. j. -103, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 249.500,- Kč s

blíže uvedeným příslušenstvím

(výrok I.), co do částky 170.500,- Kč a zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.) a žalovaného zavázal k zaplacení soudního poplatku (výrok IV.). Soud zjistil, že dědictví po M. P., která byla členkou žalovaného, připadlo v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), státu, v dědickém řízení však bylo konstatováno, že členství v bytovém družstvu na stát odúmrtí přejít nemůže. K dovolání nynější žalobkyně Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 12. 2009, sp. zn.

/2008, zrušil rozhodnutí dědických soudů s tím, že na stát členství zůstavitele v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu odúmrtí přechází. Dědické řízení pak bylo uzavřeno novým rozhodnutím příslušného soudu, podle nějž žalobkyně vstoupila do členských práv a povinností M. P. Žalovaný však již dříve, vycházeje z pravomocných usnesení dědických soudů, přijal za člena V. V., s nímž uzavřel smlouvu o nájmu bytu dříve obývaného M. P. Soud akcentoval, že podle ustanovení , (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2012, právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny. Žalovaný, který účastníkem dědického řízení nebyl, se proto nedopustil žádného protiprávního jednání, když předmětný byt pronajal novému členovi. Soud však zároveň dovodil, že žalobkyně má právo na poskytnutí přiměřené náhrady za znehodnocení svých členských práv, jež nastalo v důsledku přidělení bytu, k jehož užívání by jinak byla žalobkyně oprávněna, třetí osobě. Tuto náhradu soud určil v částce 249.500,- Kč, což odpovídá čistému prospěchu, jejž žalovaný obdržel od pana V. v souvislosti s poskytnutím daného bytu, a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, co do zbytku žalovaného plnění ji pak zamítl.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, č. j. -126, k odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl i co do částky 249.500,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, ve výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 30.500,- Kč s příslušenstvím, jej potvrdil, ve výroku IV. jej změnil tak, že žalovanému povinnost k zaplacení soudního poplatku neuložil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud zdůraznil, že žalovaný v době, kdy nakládal s daným bytem, nejednal protiprávně, neboť nemohl předpokládat budoucí vývoj judikatury Nejvyššího soudu, která se teprve v roce 2011 definitivně ustálila v názoru, že na stát mohou odúmrtí přejít členská práva a povinnosti v bytovém družstvu. Pokud v roce 2008, tedy v době, kdy byl předmětný byt již tři roky neužíván, přijal za člena třetí osobu, s níž uzavřel nájemní smlouvu k uvedenému bytu, počínal si naopak zodpovědně. O neplatnosti přijetí V. V. za člena žalovaného a nájemní smlouvy s ním uzavřené tak vskutku nelze uvažovat s ohledem na ve znění účinném do 31. 12. 2012, toto ustanovení však chrání rovněž žalovaného, poněvadž ten obdržel od pana V. určité plnění na základě platné smlouvy, pročež nemohlo na jeho straně vzniknout bezdůvodné obohacení ve smyslu obč. zák. Nad rámec řečeného odvolací soud připomněl, že i kdyby dospěl k závěru, že u žalovaného k bezdůvodnému obohacení došlo, muselo by právo žalobkyně na jeho vydání být promlčeno, protože objektivní tříletá promlčecí doba marně uběhla již před podáním žaloby.

Proti tomuto rozsudku brojí žalobkyně dovoláním, jež pokládá za přípustné, jelikož by vyřešená právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Podle mínění dovolatelky žalovanému pravomocným rozhodnutím o dědictví po M. P. nevznikla žádná nová práva, která by bylo třeba chránit podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, byl tedy povinen stále plnit své závazky vůči žalobkyni, která nabyla členská práva v družstvu a nastoupila do trvajícího nájemního vztahu se žalovaným již ke dni úmrtí své právní předchůdkyně. Vzhledem k tomu, že předmětný byt nebyl právně volný, nebylo možno platně sjednat další smlouvu o jeho pronájmu, a právě v neplatném uzavření této smlouvy spatřuje dovolatelka protiprávní jednání žalovaného jako předpoklad jeho odpovědnosti za škodu korespondující ztrátě hodnoty členského podílu žalobkyně. Dovolatelka má též za nedostatečně důkazně podložený závěr odvolacího soudu, podle nějž žalovaný při nakládání se sporným bytem věděl o pravomocném ukončení projednávání dědictví, ač účastníkem dědického řízení nebyl.

Žalobkyně má za to, že vedle práva na náhradu škody jí vzniklo též právo na vydání bezdůvodného obohacení (žalovaný totiž získal od pana V. na základě neplatného právního úkonu majetkový prospěch, jenž měl správně připadnout žalobkyni), a jelikož se mezi účastníky řízení jedná o právní vztah podléhající režimu , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, musí být ohledně promlčení tohoto práva aplikována čtyřletá promlčecí doba. Právní posouzení věci odvolacím soudem je z výše nastíněných důvodů nesprávné, nadto je třeba poukázat na skutečnost, že se krajský soud nevypořádal s námitkami, jež žalobkyně rozvinula ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Dovolatelka proto své úvahy zakončuje návrhem napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání reagoval na vznesené dovolací námitky a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně jednající podle , zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je tak podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.

Dovolatelka přípustnost svého dovolání odvíjí od tvrzení, že by vyřešená právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak, tím by však mohlo být provedeno způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jen pokud by bylo učiněno zřejmým, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , bod 14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. ). Lze přitom zdůraznit, že dovolatelkou ohlášený případ přípustnosti dovolání přichází v úvahu jen tehdy, má-li být (postupem podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) změněna dosavadní judikatura Nejvyššího soudu, naopak na žádnou z alternativ předvídaných nelze usuzovat z prostého tvrzení, že by dovolací soud měl určitou právní otázku posoudit jinak než (v napadeném rozhodnutí) soud odvolací (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně ve svém dovolání vylíčila, jaké aspekty právního posouzení věci odvolacím soudem pokládá za chybné, ani náznakem však nepoukázala na žádnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jež by podle jejího názoru měla být podrobena přehodnocení. Předmětné dovolání tedy zcela postrádá základní obsahovou náležitost spočívající v označení právní otázky, ze které by bylo možno usuzovat na jeho přípustnost, což představuje vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolacímu soudu tudíž nezbylo než v souladu s , věty první, dovolání žalobkyně odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení s účinností od 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K tomu srovnej více rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. . Dle a bodu 6 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 9.420,- Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení a navýšením o 21 % DPH podle ustanovení má tedy žalovaný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 11.761,20 Kč. Další tvrzený úkon (příprava a převzetí zastoupení) se za situace, v níž daný advokát žalovaného zastupoval již v průběhu řízení před soudy nižších stupňů, nejeví v dovolacím řízení účelným, odměna za něj tudíž přiznána nebyla (obdobně srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. dubna 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu