Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 396/2015

3 Tdo 396/2015-33

U S N E S E N Í

M. B.

,

a dovolání podaném

V. K.

, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. ze dne 24. 7. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se podaná dovolání

odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. ze dne 9. 5. 2014 byl dovolatel M. B. uznán vinným přečinem krádeže podle (dále jen tr. zákoník) a dovolatel V. K. přečinem podílnictví podle tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl M. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem, V. K. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců do věznice s dozorem.

V předmětné věci podali V. K. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. ze dne 24. 7. 2014 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že M. B. i V. K. uznal vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byli M. B. i V. K. odsouzeni ke shodnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byli oba zařazeni do věznice s dozorem. Konečně odvolání podané V. K. bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. B. i V. K. odvolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. M. B. v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nebylo dostatečně prokázáno, na kterém místě byl předmětný skutek spáchán s tím, že tvrzení poškozeného v tomto směru (jeho napadení v podchodu) nebylo prokázáno, když i nalézací soud dospěl k závěru, že se jednalo o krádež před K. Odvolací soud potom uvedené skutečnosti nerespektoval a ve shodě s podanou obžalobou rozhodl, že k trestnému jednání došlo v podchodu a byl spáchán zločin loupeže. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a „věc vrátil k dalšímu projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem“. V. K. v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud bagatelizoval rozpory ve výpovědi poškozeného, pokud se týče času, kdy mělo k předmětnému skutku dojít s tím, že zmíněné rozpory lze akceptovat s ohledem na slabší intelektuální schopnosti poškozeného, které se současně netýkají samotného skutku. Přitom naopak soud prvního stupně měl o jeho výpovědi pochybnosti, když (na rozdíl od soudu odvolacího) poškozený vypovídal přímo před ním v rámci konaného hlavního líčení. Právní závěry učiněné odvolacím soudem jsou takto v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, když se v zásadě jedná pouze o posouzení výpovědi dovolatele proti výpovědi poškozeného. Poukázal v této souvislosti na nedostatečně provedený důkaz shlédnutím kamerového záznamu v místě uváděného podchodu s tím, že jeho důsledným shlédnutím by bylo zjištěno, že tudy poškozený v kritické době neprocházel. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a dále, aby podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podaným dovoláním Nejvyšší soud obdržel přípis Nejvyššího státního zastupitelství, jehož obsahem je sdělení, že to se po seznámení s jejich obsahem i s příslušnými soudními rozhodnutími, nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat skutečně za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se v zásadě nelze domáhat přezkoumání ve věci učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku odvolacího soudu, oba dovolatelé namítli nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění tímto soudem s tím, že takto popsaného trestného jednání se nedopustili a soud ve věci provedené důkazy (zejména svědeckou výpověď poškozeného) hodnotily jednostranně v jejich neprospěch. Sami přitom nabídli jiný průběh skutkového děje. V uvedeném směru však odvolací soud zejména i v důvodech přijatého rozhodnutí přesvědčivě a jednoznačně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěl. Především takto poukázal na zřetelné rozpory ve výpovědích samotných dovolatelů, kteří své výpovědi měnili a doplňovali v průběhu celého trestního řízení vedeného proti nim. Za klíčový důkaz, který je usvědčuje z označeného trestného činu, potom správně označil výpověď poškozeného D. H. s tím, že ta byla konstantní v průběhu celého trestního řízení včetně jeho výpovědi před odvolacím soudem. Nelze přitom přehlédnout, že věrohodnost výpovědí poškozeného byla testována podaným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, ze kterého zjevně plyne, že schopnost poškozeného reprodukovat děj je limitována jeho horšími vyjadřovacími schopnostmi, přičemž však ve vztahu k posuzované věci se nejedná o podstatné snížení obecné věrohodnosti. Kardinální informace poškozený uvádí bez vážnějšího zkreslení, nesnaží se racionalizovat, pokud nějaká informace chybí, a neimprovizuje. Samotnou výpověď potom zasazuje do kontextu situace a současně ani nemá rozumovou či osobnostní dispozici k vykonstruování a nezvládl by ani učinit věrohodnou výpověď na základě návodu jiné osoby. V daných souvislostech je takto podstatné to, že poškozený zřetelně popsal násilný způsob jednání dovolatelů, kterým mu vzali jeho mobilní telefon s tím, že jeho výpovědi v uvedeném směru jsou neměnné a také věrohodné. Námitky dovolatelů tak ve světle uvedeného nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že zejména odvolací soud pochybil (extrémně vybočil) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila odvolacímu soudu v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. dubna 2015

Předseda senátu:JUDr. Vladimír Jurka