Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 841/2015

21 Cdo 841/2015

U S N E S E N Í

Mgr. I. D.

Domovu pro seniory Vlčice, příspěvkové organizaci

se sídlem ve Vlčicích č. 66, IČO 49180380, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická č. 2378/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Plzni - jih pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2014 č. j. -189, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta se sídlem v Plzni, Kamenická č. 2378/1.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2014 č. j. -189 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že splnění povinností zaměstnavatele vyplývajících z ustanovení věty první je předpokladem pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení věty druhé , soudy správně podle stavu v době výpovědi (jejího doručení žalobkyni) rovněž zkoumaly to, zda žalovaný splnil vůči žalobkyni povinnosti podle těchto ustanovení (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005 sp. zn. , uveřejněný pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. ).

Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že, přistoupil-li zaměstnavatel před podáním výpovědi z pracovního poměru ke splnění povinností, které mu ukládá ustanovení věty první , v rozporu s ustálenými dobrými mravy s přímým úmyslem způsobit zaměstnanci újmu [o takové jednání by mohlo jít například tehdy, kdyby zaměstnavatel záměrně přistoupil k podání výpovědi až poté, co u něj byla obsazena všechna pro zaměstnance vhodná volná pracovní místa, která by mu mohl nabídnout, a veden přímým úmyslem by tím vytvořil v době výpovědi takový stav, který by mu umožňoval (jinak úspěšně) tvrdit, že nemůže zaměstnance dále zaměstnávat, a mělo-li současně jeho jednání přímý (hlavní) cíl způsobit zaměstnanci rozvázáním pracovního poměru výpovědí újmu], a je-li proto třeba jeho jednání hodnotit jako zneužití výkonu práva, je na to navazující výpověď z pracovního poměru neplatným právním úkonem (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005 sp. zn. nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2011 sp. zn. ). O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť žalovaný přistoupil k předmětné výpovědi ze dne 1. 7. 2013 bez zbytečného odkladu po ukončení dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobkyně, během jejíhož trvání (od 10. 9. 2012 do 16. 6. 2013) nemohl žalobkyni nabídnout žádné z pracovních míst, která v té době obsadil jinými zaměstnanci, protože stav pracovní neschopnosti žalobkyni znemožňoval tyto případné nabídky přijmout. Ze skutkových zjištění soudů plyne, že po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně žalovaný přijal do zaměstnání (na základě dohody o pracovní činnosti od 18. 6. 2013) pouze V. H. na práci pečovatelky, která je – jak vyplývá z výpovědi svědkyně A. V. – prací fyzicky náročnou (spojenou se zvedáním lidí) a o níž žalobkyně, která byla od 30. 1. 2013 uznána invalidní pro invaliditu II. stupně z důvodu těžké poruchy statiky a dynamiky páteře, ani netvrdila, že by ji byla schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vykonávat.

Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelům umožňuje, aby regulovali počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejich potřebám (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), je zaměstnavatel (bez ohledu na to, zda je podnikatelem, nebo například příspěvkovou organizací jako žalovaný) oprávněn rozhodnout, že určité činnosti dosud vykonávané jeho zaměstnanci bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. , uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a v něm (ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím ) vyslovený právní názor, že, rozhodne-li zaměstnavatel, že činnost dosud vykonávanou zaměstnancem bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu, a že proto tímto zaměstnancem zastávané pracovní místo bude z důvodu úspory finančních prostředků zrušeno, je dán důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení , ledaže jde o plnění běžných úkolů zaměstnavatele, vyplývajících z předmětu jeho činnosti]. Žalovaný proto byl oprávněn přijmout rozhodnutí, že zpracovávání personální, mzdové, ekonomické a účetní agendy si bude nadále zajišťovat na základě smluv uzavřených podle jiných než pracovněprávních předpisů. V tom, že žalovaný místo toho nenavrhl žalobkyni její zařazení na práci spočívající ve zpracovávání uvedených agend, nelze spatřovat – zejména s přihlédnutím k tomu, že v době změny ve způsobu jejich zajišťování byla žalobkyně ve stavu pracovní neschopnosti, který jí neumožňoval takovou případnou nabídku akceptovat – jednání, které by bylo v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem žalovaného způsobit žalobkyni rozvázáním pracovního poměru výpovědí újmu.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je – jak vyplývá z výše uvedeného - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2015

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu