Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1009/2015

21 Cdo 1009/2015

U S N E S E N Í

J. K.

AVE CZ odpadové hospodářství s. r. o.

se sídlem v Praze 10, Pražská č. 1321/38a, IČO 49356089, zastoupenému JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Lazarská č. 11/6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014 č. j. -95, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2014 č. j. -95 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Z ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že za výdělečnou činnost ve smyslu ustanovení , k níž je třeba předchozího souhlasu zaměstnavatele, je nutno považovat i ten případ, jestliže je zaměstnanec jednatelem společnosti s ručením omezeným, která má v předmětu podnikání, zapsaném v obchodním rejstříku, zapsánu činnost shodnou s předmětem činnosti (podnikání) jeho zaměstnavatele (srov. ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 1998 sp. zn. , uveřejněný pod č. 22 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999), a že jde o výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení , jestliže zaměstnanec je zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel ve společnosti s ručením omezeným (která má v předmětu podnikání, zapsaném v obchodním rejstříku, zapsánu činnost shodnou s předmětem činnosti nebo podnikání jeho zaměstnavatele), ledaže by prokázal, že zaměstnavateli byly známy (předloženy) příslušné doklady, na základě nichž lze důvodně dovozovat, že jednatelská funkce zaměstnance zanikla ještě před okamžikem zveřejnění tohoto údaje v obchodním rejstříku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2008 sp. zn. ). Tím, že byl v době od 15. 2. 2013 do 26. 9. 2013 bez předchozího souhlasu žalovaného jednatelem společnosti Twincom, s. r. o., která měla v předmětu podnikání, zapsaném v obchodním rejstříku, zapsánu činnost shodnou s předmětem činnosti (podnikání) žalovaného, a že byl jako jednatel této společnosti zapsán v obchodním rejstříku i poté, co byl dne 26. 9. 2013 valnou hromadou společnosti Twincom, s. r. o. z funkce jednatele odvolán, aniž by žalovanému skutečnost jeho odvolání z této funkce byla známa, se proto žalobce dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.

Pro určení počátku běhu dvouměsíční subjektivní lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, uvedené v ustanovení , není významné, kdy zaměstnavatel důvod okamžitého zrušení zjistil. Právní úprava nedává ani prostor pro výklad, že by tato lhůta začala běžet již na základě předpokladu (jakkoliv by byl pravděpodobný), že takový důvod nastane, nebo na základě domněnky, že zaměstnavatel o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem mohl či dokonce musel k určitému datu vědět. Dvouměsíční lhůta, během které musí zaměstnavatel přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru (aby šlo o platný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dozvěděl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 6 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 1998 sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Z hlediska dodržení subjektivní lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru (danému žalobci dopisem žalovaného ze dne 17. 1. 2014) uvedené v ustanovení proto nebylo podstatné to, kdy se žalovaný mohl (měl) z obchodního rejstříku dozvědět o tom, že žalobce je jednatelem společnosti Twincom, s. r. o., nýbrž to, kdy se o této skutečnosti prokazatelně (skutečně) dozvěděl [ke skončení subjektivní lhůty uvedené v ustanovení v případě dlouhodobého porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci stejným způsobem (porušování stejné povinnosti zaměstnancem) srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1969 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1970, a odůvodnění již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2008 sp. zn. ].

V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu posoudil odvolací soud též otázku hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti žalobce vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy obsažené v ustanovení (srov. při obdobné právní úpravě v předchozím právní názory uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. , který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 379/2000).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2015

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu