Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
6C8515911C620D07C1257E6C00310F7A.html
HTML · 10.91 KB
No categories available
21 Cdo 4737/2014
21 Cdo 4737/2014
U S N E S E N Í
Mgr. M. B.
Římskokatolické farnosti u kostela sv. Jakuba, Jihlava
se sídlem v Jihlavě, Lazebnická č. 54/1, IČO 63438666, zastoupené JUDr. Mgr. Václavem Valešem, Ph.D., bytem v Praze 6, Nebušická č. 118, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 C 16/2010 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2014, č. j. 18 Co 60/2014 -157, takto:
I. Dovolání žalobkyně
se
odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15.5.2014, č.j. 18 Co 60/2014 -157, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. , neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu závěti podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.7.1977, sp. zn. 4 Cz 22/77 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, roč. 1979, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1983, sp. zn. 4 Cz 73/82 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, roč. 1984, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.11.1986, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2002, sp. zn. 30 Cdo 517/2002 , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. C 1188, roč. 2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2013, sp. zn. 21 Cdo 3373/2011 , vydaný přímo v této věci a uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 11, roč. 2014], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [pokud vznáší výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů (zejména ohledně vůle zůstavitelky ustanovit žalovanou dědicem) a proti jejich hodnocení důkazů a nesouhlasí-li s tím, že jí bylo uloženo podání žaloby], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2015 JUDr. Roman Fiala předseda senátu