Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3939/2014

23 Cdo 3939/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce O. C., zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, Husova 2, proti žalovanému Ing. A. R., CSc., se sídlem vOlomouci - Slavonín, Za Kostelem 448/24, PSČ 783 01, identifikační číslo osoby25848909, zastoupenému JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sadová 7, o zaplacení částky 102.954,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. února 2014, č. j. -650, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. května 2013, č. j. -618, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 102.954,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (bod II. a III. výroku).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, do všech jeho výroků, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje a , náležitosti dovolání pak

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z uvedeného vymezení vyplývá, že musí jít o rozhodnutí odvolacího soudu, které je založeno na vyřešení určité právní otázky. Řešená právní otázka přitom může mít povahu hmotněprávní nebo procesní.

Při respektování shora uvedených kritérií nemohou námitky dovolatele přípustnost dovolání založit. Na řešení žádné z otázek vymezených dovolatelem není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Namítá-li dovolatel, že soud měl ve spojitosti s ustanovením stanovit výši bezdůvodného obohacení sám a řádně ji odůvodnit, pak tato jeho námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud nezaložil svůj závěr na aplikaci Odvolací soud vyšel ze závěrů soudu prvního stupně, který určil výši bezdůvodného obohacení podle znaleckého posudku. Odvolací soud k tomuto postupu, který hodnotil jako správný, pouze dodal, že by v případě postupu podle úvaha soudu byla zjevně stejná jako úvaha znalce.

Má-li dále dovolatel za to, že nalézací soudy řešily otázku, zda je možné v případě, že předmětem sporu jsou nároky z titulu bezdůvodného obohacení, aplikovat ustanovení § 404 obch. zák., v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, pak je třeba uvést, že odvolací soud na aplikaci ustanovení § 404 obch. zák. (oproti mínění dovolatele) své rozhodnutí nezaložil.

Konečně poukazuje-li dovolatel na aplikaci obecných zásad stanovených v zákoně č. , (dále jen „o. z.“) na práva a povinnosti, které se posuzují podle dosavadních právních předpisů ve smyslu o. z., nepředkládá dovolacímu soudu žádnou konkrétní otázku, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo měla-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2015

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu