Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4040/2014

23 Cdo 4040/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce Ing. P. H., se sídlem v Brně – Novém Lískovci, Čtvrtě 320/8, identifikační číslo osoby 11472430, zastoupeného JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6,proti žalované ABF, a.s., se sídlem vPraze 9 - Prosek, Mimoňská 645, PSČ 19000, identifikační číslo osoby63080575, zastoupené Mgr. Davidem Belhou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 1153/13, o ochranu práv z ochranné známky a proti jednání nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2013, č. j. -115, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2012, č. j. -68, uložil žalované povinnost zdržet se užívání označení ELECTRON pro výstavy a veletrhy pořádané žalovanou se zaměřením na elektrotechniku a elektroniku. Pokud se týká části „FOR“ používané žalovanou pro výstavy a veletrhy se zaměřením na elektrotechniku a elektroniku, v této části žalobu zamítl (bod I. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 21.434,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání žalované nevyjádřila.

Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu podle ustanovení

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Při respektování shora uvedených kritérií nemohou přípustnost dovolání založit námitky dovolatelky, že řízení je zatíženo procesní vadou, neboť soudy překročily návrh žalobce a přisoudily něco jiného, než čeho se žalobce domáhal, aniž by pro to byly splněny podmínky uvedené v ustanovení platném v době rozhodování soudů obou stupňů, a že řízení před soudy obou stupňů bylo zatíženo překážkou litispendence. Takováto argumentace žalované totiž nepředstavuje přípustný dovolací důvod podle , podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud se při řešení právní otázky – zda název konference (služby), který je sám o sobě obecný a nemá rozlišovací schopnost, může za současného dlouhodobého užívání v hospodářské soutěži nabýt rozlišovací schopnost a stát se způsobilým předmětem ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání – odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V této souvislosti přitom poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. . Dovolací soud však musí konstatovat, že odvolací soud se ve skutečnosti (na rozdíl od mínění žalované) od uvedené judikatury Nejvyššího soudu při řešení dané věci neodchýlil. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl: „Neobstojí zde tvrzení o tom, že “elektron” je obecný název částice a nelze jej vyhradit k užívání jen určitému subjektu – zde o takový název částice a jeho užívání v daném slova smyslu totiž nejde, jde o název výstavy, který dlouhodobým užíváním nabyl příznačnosti pro žalobce jako soutěžitele a jako takový může být předmětem ochrany proti jeho užití pro názvy výstav jiných soutěžitelů.“ Tento závěr přitom jistě není v rozporu s tím, co Nejvyšší soud uvedl v namítaném rozhodnutí: „ … nelze vyloučit, aby v hospodářské soutěži některá ze zvláštních označení podniku nebo výrobků, obchodních materiálů apod., které platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné, mohlo získat ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání i tehdy, pokud jde o označení, které je svým významem předmětem obecného užívání.“ Stejně tak je v souladu i s další judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Žalovaná napadla předmětným dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“, tedy zřejmě i proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Podle ustanovení musí být v dovolání mj. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle až 238a Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Tomuto požadavku však dovolatelka v rozsahu, ve kterém zřejmě dovolání směřovalo proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, nevyhověla.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně (proti všem výrokům odvolacího soudu) odmítl ( , věta první, ).

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. března 2015

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu