Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1556/2015

 

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce F. K., zastoupeného JUDr. Drahomírem Krátkým, advokátem se sídlem Prostějov, Poděbradovo nám. 1374/8a, proti žalovaným 1) S. K. a 2) J. K., zastoupeným JUDr. Miroslavou Ohlídalovou, advokátkou se sídlem Prostějov, Žižkovo nám. 134/19, o vrácení daru, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2014, č. j. -130, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 20. 9. 2013, č. j. -106, zamítl žalobu o určení neplatnosti darovací smlouvy ze dne 18. 1. 2012 uzavřené mezi žalovanými (výrok I.), zamítl  žalobu o „uložení povinnosti žalovanému 1) vrátit žalobci dar, tzn. dům č.p. na pozemku parc.č. 1136, objekt č.e., rod.rekr. na pozemku parc.č. 1137, pozemek parc.č. 1136 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc.č. 1138 - trvalý travní porost, pozemek parc.č. 1139 - ostatní plocha, pozemek parc.č. 1140 - trvalý travní porost, pozemek parc.č. 1142 - ostatní plocha, vše zapsané na LV č. 486 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, pro katastrální území K., obec K., část obce K., okr. P.“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 8. 2014, č. j. -130, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků a státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. - dále jen „“).

Spatřuje-li žalobce přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v této souvislosti zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12 2005, sp. zn. , a ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. ), musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen, a která byla odchylně řešena v judikatuře dovolacího soudu označené dovolatelem.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobcovy výzvy směřující k vrácení daru žalovaným ze dne 19. 1. 2012 a ze dne 18. 1. 2012 nejsou pro neurčitost platnými právními úkony ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz ), a ani žaloba podaná dne 28. 3. 2012 neobsahuje hmotněprávní úkon (tj. jednostranný právní úkon dárce adresovaný obdarovanému), jenž by splňoval požadavek určitosti (tj. vylíčení konkrétního jednání žalovaného hrubě porušující dobré mravy vůči žalobci). Nebyl tak splněn jeden ze zákonných předpokladů pro vznik práva dárce domáhat se vrácení daru obdarovaným ve smyslu obč. zák.; nemohly proto nastat zamýšlené právní účinky jednostranného právního úkonu dárce - zrušení darovací smlouvy a obnovení vlastnického práva dárce ex nunc. Navíc odvolací soud vyjádřil právní názor, že žaloba, jíž se žalobce domáhá „vrácení daru“, nemůže být již vzhledem k formulaci žalobního petitu úspěšná.  

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce sice zpochybňuje správnost závěru, že jeho jednostranným právním úkonem směřujícím k vrácení daru adresovaným žalovanému nedošlo ke zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnického práva k nemovitostem, avšak (posuzováno podle obsahu - ) činí tak procesně neregulérním způsobem. Jeho námitky totiž primárně míří proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud založil právní posouzení věci.  Žalobce na podkladě vlastní verze skutku, že žalovaného pro jeho konkrétní - dobré mravy hrubě porušující - chování opakovaně ústně vyzýval k vrácení darovaných nemovitostí a že tak učinil ještě před tím, než je žalovaný daroval žalované, prosazuje oproti odvolacímu soudu právní názor, že v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro vrácení daru ve smyslu obč. zák. Pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Vzhledem k řečenému nemůže být napadené rozhodnutí, jež je založeno na závěru o chybějící platné výzvě k vrácení daru, v rozporu s označenými rozhodnutími dovolacího soudu.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 1. dubna 2015

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu