Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 635/2015

30 Cdo 635/2015

U S N E S E N Í

a) Y. H.

b) Mgr. K. E.

, zastoupené JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 3104/27, proti žalovanému

Hlavnímu městu Praha

, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, identifikační číslo osoby 000 64 581, zastoupenému prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem Advokátní kanceláře Kříž a partneři s. r. o., se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2014, č. j. -724, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 12. června 2014, č. j. -732, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Pešty, advokáta se sídlem v Praze 2, Blanická 25.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Obvodní soud pro Prahu 8 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. září 2011, č. j. -543, určil, že „výlučným vlastníkem pozemkové parcely parcelní číslo 1608/20 v katastrálním území Ď., obec P., a pozemkové parcely parcelní číslo 1608/32, katastrální území Ď., je paní Y. H., v rozsahu ideální jedné poloviny vzhledem k celku uvedených parcel, a paní H. V., v rozsahu ideální jedné poloviny vzhledem k celku uvedených parcel“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. května 2014, č. j. -724, ve znění shora označeného opravného usnesení (poté, co svým usnesením ze dne 10. března 2014, č. j. -708, rozhodl o vstupu Mgr. K. E. do řízení namísto zemřelé žalobkyně H. V.) rozsudek soudu prvního stupně dle potvrdil „ve znění, že žalobkyně a) Y. H., a b) Mgr. K. E., jsou jejími podílovými spoluvlastnicemi, každá v rozsahu id. ½“, a dále změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není podle přípustné.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolatel polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž by v dovolání vymezil, v čem konkrétně se odvolacím soudem řešená právní otázka odchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel sice v dovolání namítá, že v daném případě odvolací soud vyřešil otázku určitosti předmětné kupní smlouvy v rozporu s hmotným právem, současně však v podstatě zpochybňuje závazný právní názor dovolacího soudu v této věci, jak byl vyjádřen v jeho rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. , který odvolací soud v napadeném rozhodnutí plně respektoval. Dovolacímu soudu tedy není zřejmé, v čem tkví podstata dovolatelova závěru, že se odvolací soud v řešení předmětné otázky měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K argumentaci dovolatele (čl. II., bod 8 dovolání), že „Nejvyšší soud ČR ve svém prvním rozhodnutí v této věci č. j. -494 ze dne 21. 12. 2010, nevznesl stran srozumitelnosti předmětné smlouvy ani náznak jakýchkoliv pochybností, ačkoliv se platností smlouvy podrobně zabýval“, považuje dovolací soud za žádoucí připomenout předmětnou pasáž, s níž se dovolatel seznámil již při čtení odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku dovolacího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. : „Zatímco v předchozím kasačním rozhodnutí (roz. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, č. j. -494) nebylo procesního prostoru, aby se dovolací soud mohl vyjádřit k otázce vymezení předmětu kupní smlouvy ze dne 14. února 1994, když v uvedeném směru v rozhodnutí pouze jako obiter dictum nadnesl k řešení otázky, resp. východiska při posuzování problematiky označení předmětu převodu s ohledem na v mezidobí dva zpracované geometrické plány obsahující grafické znázornění v nich specifikovaných (částí) pozemků, nyní tato možnost s ohledem na žalobkyněmi mj. vymezený dovolací důvod ve smyslu nastala.“

Poukazuje-li dovolatel na rozhodovací praxi Ústavního soudu (s níž ovšem rozhodnutí odvolacího soudu, respektující právní názor dovolacího soudu vyplývající z výše označeného rozhodnutí dovolacího soudu, není rovněž v žádném rozporu), pak k této části dovolací argumentace je nutno uvést, že ve smyslu řádnému vymezení předpokladů přípustnosti dovolání neodpovídá, pokud dovolatel předpoklady přípustnosti dovolání zaměňuje s precedenční závazností rozhodnutí Ústavního soudu, kdy skrze judikaturu Ústavního soudu konfrontuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu a v uvedeném směru se domáhá zjednání nápravy (příznivějšího rozhodnutí v dovolacím řízení). O zcela jinou situaci by se pochopitelně jednalo, pokud by dovolání bylo postaveno na argumentaci, resp. na vymezení předpokladu jeho přípustnosti v tom směru, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení příslušné právní otázky, která sice byla již dovolacím soudem vyřešena, avšak podle názoru dovolatele (např. právě i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, s níž podle přesvědčení dovolatele judikatura dovolacího soudu v řešení předmětné právní otázky není souladná), by měla být posouzena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. , nebo ze dne 25. března 2015, sp. zn. , která – stejně jako další zde označená rozhodnutí dovolacího soudu - jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně a) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 8. dubna 2015

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu