Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 139/2015

7 Tdo 139/2015-56

U S N E S E N Í

L. H.,

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. , byl podle § 45 odst. l tr. zákoníku zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , ve výroku o vině obviněného L. H. přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, podvodu podle § 209 odst. l tr. zákoníku a zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a ve výroku o trestu a další obsahově navazující výroky a obviněný L. H. byl nově uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dalším přečinem podvodu podle § 209 odst. l tr. zákoníku a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen za tyto trestné činy a dále za přečin zpronevěry podle § 206 odst. l tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku, § 45 odst. l tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k společnému souhrnnému trestu odnětí svobody na 45 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. a výrokem podle § 229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle zjištění Městského soudu v Brně obviněný spáchal přečiny jako jednatel obchodní společnosti UžijSiTo, s.r.o., se sídlem v Brně, Mojmírovo náměstí 22, disponent bankovního účtu obchodní společnosti VAGELIS, s.r.o., se sídlem v Lelekovicích 117, a za obchodní společnosti ŽLUTÁ RAKETA, s.r.o., se sídlem v Brně, Hrozňatova 1430/14, GIVENT, s.r.o., se sídlem v Brně, Viniční 157/1430, BUBLEX, s.r.o., a ZážitkoMánie, s.r.o., obě se sídlem v Brně, Barvy 8a, v letech 2009 – 2011, přičemž

- přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný v úmyslu nezprostředkovat klientem zaplacený zážitek nabízel zprostředkování zážitků a obstarání různých služeb klientům, kteří o ně projevili zájem a kterým byly následně zasílány dárkové poukazy, současně od klientů inkasoval finanční částky jako cenu za zážitky či jiné služby a jejich zprostředkování, avšak objednávky od klientů nevyřídil, neboť neměl sjednané dodavatele předmětných služeb a nezrealizoval poukazy, přestal s poškozenými komunikovat nebo byl nekontaktní, ponechal si poskytnuté peněžní prostředky a takto jednáním specifikovaným v bodech 1-45 způsobil poškozeným škodu v celkové výši 276 735 Kč,

- přečin podvodu podle § 209 odst. l tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že stejným způsobem poškodil jednáním specifikovaným v bodech 46-48 další tři poškozené, kterým způsobil škodu v celkové výši 26 075 Kč (tyto útoky nebyly součástí výše uvedeného pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. l, 3 tr. zákoníku z důvodu vyplývajícího z ustanovení § 12 odst. l1 tr.ř.),

- přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že nabízel zprostředkování zážitků a obstarání různých služeb klientům, kteří o ně projevili zájem a kterým byly následně zasílány dárkové poukazy, současně od klientů inkasoval finanční částky jako cenu za zážitky či jiné služby a jejich zprostředkování, avšak objednávky od klientů nevyřídil, i když měl sjednané dodavatele předmětných služeb, nepředal peníze od klientů dodavatelům, nezrealizoval poukazy, přestal s poškozenými komunikovat nebo byl nekontaktní a ponechal si poskytnuté peněžní prostředky pro svoji potřebu a takto jednáním specifikovaným v bodech 49-64 způsobil poškozeným škodu v celkové výši 351 196 Kč.

Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř. Namítl, že soudy nepostupovaly v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v této věci v usnesení ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. , jímž byla předcházející odsuzující rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a jímž bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci. To se podle obviněného týkalo zejména určení poškozených a vedlo jak k nesprávnému právnímu posouzení skutků, tak k chybnému rozhodnutí o náhradě škody. Jinak obviněný projevil nesouhlas také se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a s tím, že dokazování nebylo doplněno podle jeho návrhů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném složení senátu.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.

V usnesení ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. , jímž byly zrušeny usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2013 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2013 a jímž bylo Městskému soudu v Brně přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, Nejvyšší soud vyložil, že námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů prvního a druhého stupně nejsou dovolacím důvodem. Obviněný v nově podaném dovolání přesto znovu opakoval i skutkové námitky. K těmto námitkám Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a zabývá se otázkou správnosti právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.

Zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně přichází v úvahu jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních , y.

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech potřebnou oporu a soudy k těmto zjištěním dospěly na podkladě postupu, při kterém hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem a aniž se dopustily nějaké deformace důkazů či jinak vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy, jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily, přičemž přijatelně zdůvodnily i to, že pro nadbytečnost nevyhověly návrhům obviněného na doplnění důkazů. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Vady, které Nejvyšší soud vytkl v usnesení ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. , soudy v novém řízení odstranily, takže napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2014 ani rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2014 již jimi nejsou zatíženy.

Soudy správně považovaly za poškozené ty osoby, které příslušné poukazy zaplatily, a to i v případech, v nichž byly poukazy případně předisponovány – např. jako dárky – na třetí osoby, jimž se následně nedostalo plnění, na které byly poukazy vystaveny. Námitky obviněného, že ve výroku o vině byli poškození určeni nesprávně a v rozporu s předcházejícím usnesením Nejvyššího soudu, neodpovídají obsahu jednotlivých bodů výroku o vině.

Rozlišení útoků, které byly posouzeny jako přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podle § 209 odst. l tr. zákoníku, oproti útokům, které byly posouzeny jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, soudy vázaly na okolnost, zda obviněný měl pro nabízené výkony zajištěného dodavatele, přičemž aplikovaly ustanovení § 209 tr. zákoníku v případech, v nichž obviněný neměl zajištěného dodavatele, a ustanovení § 206 tr. zákoníku v případech, v nichž měl zajištěného dodavatele. Toto rozlišení je přijatelné a bylo dodrženo důsledně, takže nový výrok o vině již netrpí žádnou vadou spočívající v tom, že by za podvod byl považován útok se znaky zpronevěry, příp. naopak. Uvedené rozlišení bylo dodrženo tak, že jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku byly posouzeny všechny útoky, v nichž obviněný měl zajištěné dodavatele výkonů, bez ohledu na to, zda dodavatelé poskytli klientům příslušné výkony, i když jim za ně nebylo zaplaceno, nebo zda odmítli poskytnout klientům příslušné výkony z důvodu, že za ně nebylo zaplaceno. K právnímu posouzení skutků evidentně nelze mít žádných výhrad.

Výrok, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. l tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody, koresponduje s výrokem o vině potud, že náhrada škody byla přiznána vždy tomu, kdo byl podle výroku o vině poškozeným. Z tohoto hlediska nevykazuje výrok o náhradě škody žádnou hmotně právní vadu, zejména ne takovou vadu, která by spočívala v přiznání nároku na náhradu škody osobám bez hmotně právní aktivní legitimace.

V souvislosti se změnou výroku o vině spočívající v tom, že za poškozené byly nyní správně označeny osoby, které zaplatily příslušné poukazy, místo třetích osob, na které byly poukazy mezitím převedeny a kterým se nedostalo plnění z poukazů, obviněný namítal, že osoby nově označené za poškozené nebyly v tomto procesním postavení znovu vyslechnuty. Namítaná okolnost nemá žádný vliv na správnost právního posouzení skutků ani na hmotně právní správnost výroku o náhradě škody. Z hlediska dokazování jsou tyto osoby svědky a takto byly také vyslechnuty, přičemž uvedly rozhodné skutkové okolnosti. To, že byly za poškozené označeny dodatečně poté, co již byly jako svědci vyslechnuty, samo o sobě z hlediska dokazování nijak nevyvolává potřebu znovu je vyslýchat. I případný opakovaný výslech takových osob by byl výslechem svědků. Výslech poškozeného není žádný zvláštní důkazní prostředek, neboť vždy jde o výslech svědka.

Rozsudek Městského soudu v Brně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného jako nedůvodné, tudíž není vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2015 Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec