Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4991/2014

28 Cdo 4991/2014

U S N E S E N Í

a) V. P.,

a

b) E. P.,

zastoupených JUDr. Petrem Rydvanem, advokátem se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, proti žalovaným

1. V. L.,

a

2. J. L.,

zastoupeným Mgr. Stanislavem Munzarem, advokátem se sídlem v Hrádku nad Nisou, Chotyně 269, o zaplacení částky 242.838,- Kč,

vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem

-

pobočka v Liberci ze dne 18. června 2014, č. j. -219, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žalobci a) a b)

jsou povinni

zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.180,- Kč k rukám Mgr. Stanislava Munzara, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 4. 4. 2013, č. j. -190, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobcům V. P. a E. P., částku 318.830,- Kč a žalobci R. Š. částku 236.170,- Kč.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 18. 6. 2014, č. j. -219, ve výroku I. zastavil odvolací řízení o odvolání žalobce R. Š. a ve výroku II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., ve které byla zamítnuta žaloba na zaplacení 242.838,- Kč žalobcům V. P. a E. P. Ve výroku III., IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu (do výroku II., III. a V.) podali dovolání žalobci a) a b). Předně podrobně citovali z rozsudku odvolacího soudu a poukazovali na rozpor v jeho odůvodnění (na straně 4 rozsudku), který spatřovali v tom, že odvolací soud dovozoval, že žalobci P. investovali do nemovitosti žalovaných naposledy v lednu 2004 (kdy podle soudu začala běžet promlčecí doba) a současně odvolací soud dovozoval (podle dovolatelů nesprávně), že nárok na úhradu investic nebyl vznesen již při podání žaloby dne 28. 11. 2005, nýbrž až v podání ze dne 4. 10. 2007. Přitom v bodě VI žaloby žalobci P. uváděli, že „do výstavby investovali značné prostředky“. Dovolatelé na základě uvedeného činí závěr, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), „pokud jde o začátek běhu promlčecí doby“, v důsledku čehož věc nesprávně právně posoudil ( ). Navrhli zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se domáhali odmítnutí dovolání jako nepřípustného, popř. jeho zamítnutí s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v řízení o dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 a čl. II bod 7 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen " “) a shledal dovolání nepřípustným.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu se zakládá na závěru, že právo žalobců V. P. a E. P. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 242.838,- Kč je promlčeno, a proto jej nelze soudem přiznat.

Dovolatelé v dovolání fakticky citují ze strany 4 odstavce třetího a čtvrtého rozsudku a následně rozvádí, proč podle jejich přesvědčení, posoudil odvolací soud nesprávně obsah žaloby, potažmo moment uplatnění nároku žalobců P. na vydání bezdůvodného obohacení z titulu investic do nemovitosti žalovaných. Na základě těchto skutečností pak dovolatelé vymezují přípustnost dovolání podle tak, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení právní otázky ( ) začátku běhu promlčecí doby. Z podaného je zřejmé, že dovolatelé sice označují (formulují) právní otázku, kterou odvolací soud podle nich nesprávně posoudil, avšak neuvádějí nic konkrétního k tomu, proč podle nich odvolací soud postupoval nesprávně, když za počátek běhu promlčecí doby, s ohledem na nezpochybňované skutkové závěry, bral konec měsíce ledna 2004, kdy mělo být žalobci P. naposledy investováno do nemovitosti žalovaných. Jestliže však žalobci žádným způsobem neodůvodňují, v čem spočívá nesprávnost právního posouzení stanovení momentu počátku běhu promlčecí doby (celé odůvodnění dovolání je toliko polemikou s tím, kdy podle nich byl uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení), pak zjevně nenaplnili dikci ustavení odst 3 , neboť nevymezili důvod dovolání, ač jde o jeho obligatorní náležitost podle

Vzhledem k uvedenému je patrné, že dovolání trpí vadami, pro než nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolací soud je postupem podle odmítl.

Dovolatelé jsou povinni nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (srov. věty první, , části věty před středníkem a 146 odst. 3 ), k nimž patří odměna advokáta v částce 14.880,- Kč ( , , a , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), náhrada hotových výdajů advokáta určená paušální částkou 300,- Kč ( advokátního tarifu), tj. celkem 15.180,- Kč.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. března 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu