Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3651/2014

26 Cdo 3651/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce P. S., K., proti žalovaným 1) T. P., K., zastoupenému Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem Kladno, Pekařská 658, a 2)Stavebnímu bytovému družstvu Ocelář, se sídlem Kladno, Gen. Klapálka 1614, IČO 00035262, o určení, že žalobce je členem družstva a nájemce bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2013, č. j. -207, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti rozsudku odvolacího souduNejvyšší soud podle , , ve znění před novelou provedenou (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „ “, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - ), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel však uvedeným požadavkům na vylíčení přípustnosti dovolání nevyhověl. Uvedl, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného, resp. procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a odvolacímu soudu vytýká, že porušil ustanovení a že nesprávně aplikoval ustanovení Neuvedl však, od které rozhodovací praxe se měl odvolací soud při posouzení uvedených otázek odchýlit, neboť v rámci svého odkazu na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. , pouze obecně popisuje, co je chápáno pod pojmem nesprávné právní posouzení věci, a to bez konkrétní vazby na projednávanou věc. Ostatně obsahově jeho dovolací námitky směřují proti skutkovým zjištěním, na nichž byl závěr odvolacího soudu (že žalobce při uzavírání smluv ze dne 5. 11. 2012 jednal v omylu, o němž žalovaný věděl a vyvolal jej) založen, a představují tak nezpůsobilý dovolací důvod.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. března 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu