Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 407/2015

-17

U S N E S E N Í

J. K.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. , byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na dvanáct měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v České Lípě v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 8. 2012 v N. B. , okr. Č. L. , při sjednávání úvěrové smlouvy s obchodní zástupkyní společnosti Provident Financial, s.r.o., záměrně uvedl nepravdivé údaje o tom, že je zaměstnán jako dělník ve společnosti Faurecia Interior Systems, s.r.o., s čistým měsíčním příjmem 19 500 Kč, ačkoli v této společnosti nikdy zaměstnán nebyl, uvedeného příjmu nedosahoval a byl veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce České republiky, a uvedením nepravdivých údajů dosáhl toho, že mu byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč.

O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. . Podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. byl zrušen výrok o náhradě škody, podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. a jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v České Lípě nezměněn.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Namítl nedostatek úmyslného zavinění, což vyvozoval z toho, že podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byly sníženy jeho schopnosti rozpoznávací i ovládací, z toho ovládací schopnost byla snížena měrou blížící se podstatnému snížení. V této souvislosti poukázal na to, že rozhodnutím soudu byl mezitím omezen ve způsobilosti k právnímu jednání majetkového charakteru. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byl objasňován primárně duševní stav obviněného v době činu, a to z hlediska otázky, zda obviněný případně nebyl nepříčetný a tedy trestně neodpovědný (§ 26 tr. zákoníku). Zkoumání duševního stavu obviněného vyznělo v závěr, že se nejednalo o nepříčetnost. I když u obviněného byla diagnostikována mentální retardace – snížení intelektu do pásma lehkého defektu, byla jeho rozpoznávací schopnost ve vztahu k posuzovanému činu zachována do takové míry, aby věděl, že tvrdí-li, že má zaměstnání, a není tomu tak, dopouští se lži, tedy něčeho, čeho by se dopouštět neměl. Úrovni jeho myšlení bylo dostupné také to, aby věděl, že přijaté peníze musí splácet a že musí mít z čeho je splácet. Ovládací schopnost obviněného byla snížena tak, že se to blížilo podstatnému snížení. Z tohoto hlediska šlo o stav blížící se zmenšené příčetnosti, která ale nemá vliv na trestní odpovědnost jako takovou (§ 27 tr. zákoníku).

Přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé údaje. Z hlediska subjektivní stránky je tento přečin úmyslným trestným činem. Soudy dospěly k závěru, že obviněný jednal v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, to znamená, že chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.

Úmyslné zavinění zahrnuje složku vědomostní a složku volní. Okolnost, že obviněný je osobou se sníženým intelektem, nevylučuje žádnou z těchto složek úmyslného zavinění. Jasně o tom svědčí již způsob provedení činu. Obviněný se sám obrátil na obchodní zástupkyni společnosti Provident Financial, s.r.o., a vyvolal tak jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Před obchodní zástupkyní této společnosti odůvodnil svou žádost o úvěr tím, že se bude ženit a potřebuje peníze na svatbu. Přitom ale utratil přijaté peníze za běžné věci denní potřeby, které se svatbou nijak nesouvisely, nehledě na to, že k žádné svatbě nedošlo. Navíc obchodní zástupkyni tvrdil, že pracuje, má zaměstnání a vydělává, což dokládal fingovaným potvrzením. Posuzované jednání se vyznačovalo tím, že ze subjektivního hlediska obviněného mělo jasný cíl a že obviněný k jeho dosažení zvolil věcně adekvátní prostředky, které byly založeny na tak evidentně lživém podkladě, že to bylo pro obviněného i při jeho mentální retardaci seznatelné. Lze připustit, že obviněný nebyl zhotovitelem fingovaného potvrzení a že ho získal od jiné (nezjištěné) osoby, nicméně zůstává skutečností, že se rozhodl použít tohoto potvrzení způsobem, který se příčil elementárním pravidlům slušného a čestného jednání tak očividně, že to bylo i jemu zřejmé.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci provedl ve veřejném zasedání důkaz rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 21. 8. 2014 a kterým byla omezena svéprávnost obviněného mimo jiné tak, že „není schopen činit majetkoprávní úkony, jejichž hodnota přesahuje 150 Kč, nejvýše v celkové hodnotě do 600 Kč měsíčně“. Z odůvodnění citovaného rozsudku je zřejmé, že k omezení svéprávnosti došlo kvůli mentální retardaci obviněného – snížení jeho intelektu do pásma lehkého defektu. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci hodnotil omezení svéprávnosti obviněného tak, že se nedotýká jeho trestní odpovědnosti za posuzovaný čin a nevylučuje jeho úmyslné zavinění. S tímto hodnocením lze souhlasit.

Obviněný J. K. v dovolání poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , jímž byla zrušena odsuzující rozhodnutí nižších soudů ve věci jiného obviněného, který byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) spáchaným prostřednictvím právního úkonu, ohledně něhož vznikly vzhledem ke zmenšené příčetnosti obviněného pochybnosti, zda k němu měl duševní předpoklady a zda si z hlediska úmyslného zavinění vůbec uvědomoval jeho důsledky. Skutkově šlo ovšem o podstatně odlišnou kauzu, neboť ve zmíněné věci byl obviněný zneužit jinou osobou, pro něj tehdy neznámou, k podpisu úvěrových smluv a k tomu, že získané finanční prostředky a zboží předal oné neznámé osobě. Na rozdíl od toho obviněný J. K. jednal evidentně ve svůj prospěch, z vlastního popudu a bez nějakého přímého zásahu jiné osoby. Pokud tu třetí osoba případně měla nějakou účast, omezovalo se to jen na poskytnutí fingovaného potvrzení o zaměstnání a výdělku. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , tedy nelze ve vztahu k posuzované věci obviněného J. K. vyvozovat nic, co by podporovalo jeho námitky ohledně subjektivní stránky činu.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. dubna 2015

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec