Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
58F04AA5D4AE8AFDC1257E57002571DE.html
HTML · 15.29 KB
No categories available
25 Cdo 4790/2014; 25 Cdo 4793/2014; 25 Cdo 4794/2014
25 Cdo 4790/2014 25 Cdo 4793/201425 Cdo 4794/2014
U S N E S E N Í
L. M.
, proti žalované
JUDr. E. G.
, o zaplacení 102.518,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 133/2006 , o dovoláních žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 5. 2013, č.j. 60 Co 133/2013 -406, ze dne 1. 11. 2013, č.j. 60 Co 432/2013 -431, a ze dne 1. 11. 2013, č.j. 60 Co 433/2013 -433, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítají.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 27. 11. 2012 proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 11. 2011, č.j. 60 Co 384/2011 -343, dovolání, v němž mj. žádal osvobození od soudních poplatků, ustanovení advokáta a rovněž prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání z důvodu, že mu nebyl dosud doručen výše uvedený rozsudek odvolacího soudu. Současně podal žalobce u okresního soudu žalobu pro zmatečnost.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 30. 5. 2013, č.j. 60 Co 133/2013 -406, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 12. 2012, č.j. 5 C 133/2006 -390, v odvoláním napadeném výroku I., jímž nebylo žalobci přiznáno právo na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, ve výroku II., jímž žalobci nebyl ustanoven zástupce pro dovolací řízní, a ve výroku III., kterým návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání byl zamítnut.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 2. 9. 2013, nezastoupen advokátem, blanketní dovolání, v němž opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení advokáta pro toto řízení.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 15. 8. 2013, č.j. 5 C 133/2006 -411, zastavil řízení o dovolání ze dne 27. 11. 2012, z důvodu nezaplacení soudního poplatku z dovolání. K odvolání žalobce bylo uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ˗ pobočky ve Zlíně ze dne 1. 11. 2013, č.j. 60 Co 432/2013 -431.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupen advokátem, dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož má po právní stránce zásadní význam. Současně opětovně žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
K žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků z dovolání a ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 2. 9. 2013 Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 3. 9. 2013, č.j. 5 C 133/2006 -414, žalobci osvobození od placení soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal a neustanovil mu zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 1. 11. 2013, č.j. 60 Co 433/2013 -433, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Proti uvedenému usnesení podal žalobce, nezastoupen advokátem, dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. a § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Současně namítá, že tu jsou skutečnosti, nasvědčující přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení povinného advokátního zastoupení pro dovolací řízení.
Uvedená dovolání žalobce proti usnesením odvolacího soudu nemají náležitosti řádného dovolání.
Dovolatel, ač sám nemá právnické vzdělání (§ 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř. “), nemusí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, neboť Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že je-li předmětem dovolacího přezkumu rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř. o. s. ř. ), není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 1997, pod číslem 97, usnesení ze dne 9. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 1883/2014 , usnesení ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 25 Cdo 1652/2014 , a usnesení ze dne 28. května 2014, sp. zn. 26 Cdo 1311/2014 , in www.nsoud.cz).
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř. o. s. ř. ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání žalobce však zákonem vyžadované náležitosti nesplňují, když neuvádí důvod dovolání, tj. právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a v čem tato nesprávnost spočívá (§ 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). V dovoláních žalobce zcela absentuje též dovolací návrh.
Dovolatel současně odkazuje na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012, když dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. Pomíjí však, že s účinností od 1. 1. 2013 novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvody doznaly podstatných změn.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013 , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013 ). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, odvozuje-li přípustnost dovolání ze znění ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , jež bylo účinné do 31. 12. 2012 (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4345/2013 , a ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3666/2013 ).
Předmětná dovolání žalobce, jež se svým obsahem odlišují pouze označením rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž směřují, trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelem odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 243b o. s. ř. o. s. ř. ). Nejvyšší soud proto tato dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu