Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4371/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Bohemia Faktoring, s.r.o., se sídlem v Praze 1- Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené Mgr. et Mgr. Janou Sekyrovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalované M. L., o zaplacení 14 680 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 2 500 Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2014, č. j. -136, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně změnil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. února 2013, č. j. -105, ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení 14 680 Kč s příslušenstvím a 2 500 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „“).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání dle je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , které je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

Odvolací soud dospěl (na rozdíl od soudu prvního stupně) k závěru, že žalobkyni nelze právo na zaplacení žalované částky s příslušenstvím a smluvní pokuty přiznat, neboť tento její nárok je promlčen. Poskytla-li žalovaná žalobkyni na dluh z úvěrové smlouvy v průběhu roku 2008 postupně několik dílčích plateb, nedošlo podle posouzení odvolacího soudu tímto částečným plněním žalované k uznání závazku ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

Dovolací soud nepřisvědčil námitce dovolatelky, že by se odvolací soud při výkladu a aplikaci ustanovení § 407 odst. 3 obch. zák. na zjištěný skutkový stav odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, když se touto judikaturou řídil (srov. odkazy odvolacího soudu na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. , a ze dne 24. února 2009, sp. zn. ). Tvrdí-li dovolatelka, že se odvolací soud při řešení otázky, zda částečným plněním žalované došlo k uznání závazku žalovanou a tedy k běhu nové promlčecí doby ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, žádnou takovou judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v řešení otázky uznání závazku v rozporu, neoznačila. Dovolatelkou citovaná judikatura k otázce určitosti právního úkonu je pro posuzovanou věc bez významu, neboť tuto otázku odvolací soud – jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí – neřešil a výraz „určitost právního úkonu“ v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nepoužil.

Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení , které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. věta první ), odmítl dovolání podle ustanovení pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. dubna 2015

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu