Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3115/2013

21 Cdo 3115/2013

U S N E S E N Í

V.

a

S. V.

, zastoupených opatrovníkem JUDr. Kamilem Andree, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 4, dětí T. J., zastoupeného JUDr. Romanou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Gen. Svobody 45 a V. V., za účasti navrhovatele Města Olomouce, se sídlem Magistrátu města Olomouce v Olomouci, Horní náměstí č.p. 583, a Okresního státního zastupitelství v Olomouci, o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. listopadu 2012, č.j. -614, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 11. 2011, č. j. -520, zbavil otce rodičovské zodpovědnosti, uložil mu povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 2.340,- Kč „na účet okresního soudu“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti odůvodnil závěrem, že otec rodičovskou zodpovědnost dlouhodobě závažným způsobem zanedbával tím, že o ně dlouhodobě neprojevoval zájem, nepřispíval jim na výživné a nadto ji i zneužíval, neboť činí na matku nátlak, aby přistoupila na osvojení dětí. Uzavřel rovněž, že zbavení rodičovské zodpovědnosti nebude dětem na škodu, neboť otce neznají a nemají k němu vytvořený žádný vztah.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne ze dne 12. 11. 2012, č.j. -614 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. uvedl, že pro zbavení rodičovské zodpovědnosti jako krajní zásah do vztahu mezi rodičem a dítětem musí být dán obecný korektiv spočívající v tom, že takový zásah je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte. V každém konkrétním případě je pak třeba hodnotit, zda takový zásah převažuje nad právem dítěte na rodinný život (nezletilá dvojčata s otcem nežijí rodinný život více než jedenáct let), na zachování rodinných svazků (nezletilá dvojčata nemají žádné citované ani jiné vazby k otci ani k jeho dvěma polorodým bratrům), na péči rodičů a osobní kontakt s nimi (péči otec nevykonával více než jedenáct let s ohledem na výkonu trestu odnětí svobody) a nad právem znát své rodiče (nezletilá dvojčata o biologickém otci sice ví, ale relevantnost této vědomosti je dle odvolacího soudu přinejmenším u nezletilého S. sporná s ohledem na jeho značné vývojové zpoždění).

Odvolací soud dále vyložil, že zbavení rodičovské zodpovědnosti otce k dětem má sankční charakter a je opatřením, které se promítá do práva na rodinný život. Přesto nezbytnost právě takového zásahu je dána naléhavou společenskou potřebou, přiměřenou sledovanému legitimnímu cíli - ochraně zájmu zdravotně postižených nezletilých dvojčat. Zájem nezletilých dětí S. a V. shledal odvolací soud v tom, aby necitlivými postupy otce vůči nim či matce nebyl ohrožován jejich další přiměřený vývoj (zejména ohledně psychického zdraví), již tak negativně ovlivněný jejich závažným zdravotním postižením.

Rozsudek odvolacího soudu napadl včas podaným dovoláním otec (dále též „dovolatel“). Dovolání podává z důvodu uvedeného v ustanovení , v souladu s ustanovením , kdy zásadní právní význam spatřuje v tom, že „ se jedná o zásah do jeho základních práv a tento zásah byl proveden nedůvodně“. Dovolatel rekapituluje průběh řízení před soudy obou stupňů a odvolacímu soud vytýká, že vycházel ze skutkového stavu neúplně zjištěného soudem prvního stupně, aniž by zjednal nápravu a řízení doplnil o důkazy navrhované dovolatelem. Zejména vyhotovení znaleckého posudku z oboru psychologie ohledně osoby otce a doplnění dokazování k prokázání tvrzení otce, že o děti se aktivně zajímá. Dále namítá vady řízení ohledně neúčasti otce u řízení a z výše popsaných důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 17. 2. 2012, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31.12.2012).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání podle není přípustné.

Přípustnost dovolání ve smyslu je zásadně spjata toliko s dovolacím důvodem ve smyslu (nesprávné právní posouzení věci). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Námitky dovolatele – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení , příp. , neboť otec zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, a současně předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci; k takto uplatněným okolnostem nemůže být však při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. , část věty za středníkem ).

Nejvyšší soud proto dovolání otce, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ , ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2015

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu