Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1414/2014

30 Cdo 1414/2014

U S N E S E N Í

J. R.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky ve výši 255.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. -50, takto:

I. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 4. 2013, č. j. -29,

se zastavuje.

II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. -50,

se odmítá

.

III. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení s předložením věci Ústavnímu soudu (výrokem I.), potvrdil (výrokem II.) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 4. 2013, č. j. -29, v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrokem III.).

Rozsudky odvolacího soudu v celém jeho rozsahu a soudu prvního stupně napadla žalobkyně dovoláním (posuzováno dle jeho obsahu: „Účinky dovolání směřují i proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2…“). Dovolání spojila s návrhem, aby dovolací soud, nezruší-li dovoláním napadená rozhodnutí, přerušil řízení a navrhl Ústavnímu soudu zrušení ustanovení , v platném znění, v části obsahující slova „ve výši 2.500,- Kčs“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodná ustanovení čl. II bod 7. ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem podle

Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští); proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně podle věty první a zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu pak Nejvyšší soud podle odmítl dílem jako nepřípustné (co do výroku I. a v rozsahu výroku II., ve kterém byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé), dílem pro vady neodstraněné ve lhůtě dle (v rozsahu výroku II., ve kterém byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a co do výroku III.).

Dovolání do výroku I. rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle (upravujícího přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, kterými se končí odvolací řízení, tj. jimiž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně), ani podle (neboť rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu odvolatele na přerušení řízení mezi zde vyčtenými rozhodnutími odvolacího soudu vydávanými v průběhu odvolacího řízení uvedeno není).

Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu s poukazem na dle jejího názoru dovolacím soudem dosud neřešenou otázku, a sice zda „je ustanovení , v platném znění, kde se stanoví náhrada ušlého výdělku ve výši 2.500,- Kč měsíčně, v souladu s ústavně garantovanými právy na rovnost, na spravedlivý proces a na šetření podstaty a smyslu práv“.

Podle : „Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“

Dovolatelkou nastolená otázka přípustnost dovolání dle založit nemůže, neboť na ní dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí – ve výroku o věci samé stojí totiž rozsudek odvolacího soudu na právním závěru, že náhradu za ztrátu na výdělku ve výši stanovené , o soudní rehabilitaci, právě částkou 2.500,- Kč měsíčně, nelze valorizovat rozhodnutím soudu (jak žalobou požadováno) za situace, kdy vláda nevyužila zmocnění daného jí v cit. zákona a nevydala nařízení, jež by stanovilo podmínky a způsob určování výše náhrady vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Tento závěr odvolacího soudu dovolatelka v dovolání nastolenou otázkou nijak nezpochybnila, což činí její dovolání v tomto rozsahu nepřípustným.

Jelikož dovolatelka podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i co do výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, nemá zákonem stanovené náležitosti. Dovolatelka nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v uvedeném rozsahu ( a až ), když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na posouzení shora dovolatelkou vymezené otázky nespočívala a jinou otázku hmotného nebo procesního práva dovolatelka ve vztahu k nim v dovolání neuvedla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Důvod k dovolatelkou navrhovanému přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu dovolací soud neshledal. Podle soud řízení přeruší, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení. Dovolatelka namítá protiústavnost té části , o soudní rehabilitaci, v níž je výše měsíční náhrady za ztrátu na výdělku stanovena částkou 2.500,- Kčs. Uvedené zákonné ustanovení však dovolacím soudem při projednání dovolání a rozhodnutí o něm použito nebylo.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. března 2015

JUDr. František Ištvánek předseda senátu