Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 236/2015

30 Cdo 236/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce nezletilého D. Ch., zastoupeného otcem Ing. Přemyslem Chmelařem, bytem v Praze 5, Radlická 49, proti žalovaným 1)České republice-Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3 a 2) České republice-Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2014, č. j. -252, takto: Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2014, č. j. -252, se zastavuje.

Stručné odůvodnění ( ):

Toto rozhodnutí napadl žalobce dne 5. listopadu 2014 vlastnoručně sepsaným podáním nazvaným především jako „Opravné prostředky“, které s přihlédnutím k ustanovení Nejvyšší soud posuzuje jako dovolání žalobce. To však směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, neboť nejde o rozhodnutí odvolacího soudu (jak má na mysli ustanovení a ), ale o rozhodnutí soudu tzv. nadřízeného – viz (tomu ostatně odpovídá i přiléhavé poučení připojené Vrchním soudem v Praze k napadenému usnesení). Ostatně danou situaci by v zásadě nezměnilo ani to, pokud by posuzované podání bylo případně kvalifikováno jako odvolání, neboť z ustanovení vyplývá, že odvolání nelze podat ani proti rozhodnutím, která byla vydána krajským soudem nebo vrchním soudem jako soudem nadřízeným – tedy i v případě postupu podle (obdobně srovnej Bureš, Drápal, Krčmář a kolektiv, komentář, II. díl, C.H.BECK, 7. vydání).

Nejvyšší soud České republiky přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu ( věta první ). O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( věta první ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Pojem „nadřízený soud“, je-li použit k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních (obdobně srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhoduje-li tudíž vrchní soud o vyloučení soudce krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím soudu odvolacího (avšak současně ani soudu prvoinstančního). Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, zde není rozhodná (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2001, pod číslem 129).

V souzené věci Vrchní soud v Praze rozhodoval napadeným usnesením o otázce vyloučení jmenovaných soudců Městského soudu v Praze jako soud nadřízený tomuto soudu (tedy nikoliv jako soud odvolací, nebo snad jako soud prvního stupně). Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu však neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je tak neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil ( ve spojení s téhož zákona).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. března 2015

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu