Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1363/2014

30 Cdo 1363/2014

U S N E S E N Í

FEMAX, a. s.,

NERROX, s. r.o.,

se sídlem v Dlouhém Mostě č. 271, pro částku 5.398.319,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , a u Mgr. Jana Svobody, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Olomouci, Dvořákova 222/32, pod sp. zn. 164 EX 4821/13, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 12. prosince 2013, č. j. -16, takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 12. prosince 2013, č. j. -16,

se

v napadené části, tj. pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora z 27. září 2013, č. j. 164 EX 4821/2013-10, v části, jíž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce na základě doplňujícího rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Romana Peška z 15. února 2011, sp. zn. 6585/2010, k vymožení jistiny pohledávky a náhrady nákladů nalézacího řízení,

ruší.

II. V části, jíž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce na základě téhož rozhodčího nálezu k vymožení jistiny pohledávky a náhrady nákladů nalézacího řízení,

se ruší

i usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Svobody z 27. září 2013, č. j. 164 EX 4821/13-10, a věc

se

mu v tomto rozsahu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 27. září 2013, č. j. 164 EX 4821/13-10, jímž soudní exekutor na základě pokynu okresního soudu z 23. září 2013, vydaného podle § 43a odst. 6 exekučního řádu, v plném rozsahu zamítl exekuční návrh na vymožení částky 5.328.319,10 Kč s příslušenstvím. Podle názoru odvolacího soudu vedení exekuce na základě původního rozhodčího nálezu z 21. ledna 2011 (jímž bylo omylem přiznáno pouze příslušenství pohledávky) brání překážka věci zahájené podle (když u okresního soudu na základě tohoto exekučního titulu probíhá exekuční řízení pod sp. zn. o vymožení příslušenství pohledávky), a vedení exekuce na základě doplňujícího rozhodčího nálezu z 15. února 2011 (jímž byla dodatečně přiznána i jistina pohledávky) brání překážka věci pravomocně rozhodnuté podle (v důsledku pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 18. ledna 2013, č. j. -94, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že návrh na nařízení exekuce k vymožení jistiny pohledávky byl pro neplatnost rozhodčí doložky a z ní údajně vyplývající nevykonatelnost exekučního titulu zamítnut); je tedy rozhodnutí soudního exekutora, zamítající návrh na nařízení exekuce podle rozhodčího nálezu z 21. ledna 2001 a doplňujícího rozhodčího nálezu z 15. února téhož roku, vydané v souladu s pokynem okresního soudu podle exekučního řádu, pro nesplnění základních předpokladů pro vedení exekuce věcně správné.

Proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost s poukazem na ustanovení dovozuje z rozporu napadeného usnesení s rozhodnutím z 28. listopadu 2001, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2002 (v němž Nejvyšší soud dovodil, že zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nezakládá bez dalšího překážku věci pravomocně rozhodnuté pro řízení o novém exekučním návrhu podle stejného exekučního titulu), a s usnesením z 9. října 2012, sp. zn. , v němž Ústavní soud uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu doslovně cituje.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu dovolatelka spatřuje v závěru dovolacího soudu, že nařízení a vedení exekuce na základě doplňujícího rozhodčího nálezu z 15. února 2001, přiznávajícího jistinu pohledávky, brání překážka věci rozsouzené. Krajský soud totiž opominul v odvolání oprávněné namítanou skutečnost, že poté, co byl původní exekuční návrh ze 4. března 2011, podaný k vymožení jistiny pohledávky, rozhodnutím z 18. ledna 2013, č. j. -94, zamítnut, rozhodl v nalézacím řízení, vedeném podle o rozhodčím řízení, Vrchní soud v Olomouci rozsudkem z 26. února 2013, č. j. -270, formou změny rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu na zrušení rozhodčího nálezu z 21. ledna 2011, včetně doplňujícího rozhodčího nálezu z 15. února téhož roku, zamítl, a že tedy oba rozhodčí nálezy tak byly ponechány v platnosti. Na základě této nové skutečnosti pak oprávněná dne 18. srpna 2013 podala nový návrh na nařízení exekuce k vymožení jistiny pohledávky (když původní exekuční návrh ze 4. března 2011 zůstal – pravomocně v druhém stupni – zamítnut, zatímco exekuce vedená k vymožení příslušenství pohledávky dosud trvá, pročež se dovolání v souzené věci se týká pouze exekuce navržené k vymožení jistiny pohledávky.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Dovolání, přípustné podle pro rozpor napadeného usnesení s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že nařízení a vedení exekuce na základě doplňujícího rozhodčího nálezu z 15. února 2001, přiznávajícího jistinu pohledávky, brání překážka věci rozsouzené.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V rozsudku z 28. listopadu 2011, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2002, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nezakládá bez dalšího překážku věci pravomocně rozhodnuté pro řízení o novém exekučním návrhu podle stejného exekučního titulu. Téhož názoru je i literatura (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 2162), podle níž jestliže soud dřívější návrh na nařízení exekuce pravomocně zamítl, představuje jeho usnesení překážku věci rozsouzené, jen jestliže byl nový návrh na nařízení exekuce podán za stejných skutkových okolností jako návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto. Nejde proto o překážku věci rozsouzené např. tehdy, byl-li původní návrh pravomocně zamítnut proto, že oprávněný neprokázal, že na něj přešlo právo z rozhodnutí či jiného titulu, a v novém exekučním návrhu oprávněný tvrdí, že právo ze stejného titulu na něj přešlo na základě jiných, nových, v původním řízení neznámých skutečností. V souzené věci je takovou novou, v původním exekučním řízení neznámou skutečností existence pravomocného rozhodnutí vrchního soudu, jímž byla žaloba o zrušení podkladového rozhodčího nálezu včetně nálezu doplňujícího zamítnuta (podle dovolatelky právě proto, že rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011, o něž opřel své měnící rozhodnutí odvolací soud, který původní návrh na nařízení exekuce k vymožení jistiny pohledávky zamítl, na danou věc aplikovat nelze).

Uvedenými závěry se však odvolací soud neřídil, jeho právní posouzení věci je tudíž nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je – aniž se zabýval ostatními dovolacími námitkami – bez jednání ( ) podle zrušil a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. února 2015

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu