Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 126/2013

29 Cdo 126/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně ÚAMK a. s., se sídlem v Praze 4, Na Strži1837/9, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 60192798, zastoupenéMgr. Lukášem Tvrdíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, PSČ 110 00, proti žalované České republice – Ministerstvo financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, identifikační číslo osoby00006947, o zaplacení 5.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2012, č. j. -117, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. dubna 2011, č. j. -72, zamítl žalobu o zaplacení 5.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal, neboť dovoláním zpochybněný výklad článku 5.1.1. smlouvy o prodeji akcií, uzavřené mezi právním předchůdcem žalovaného a žalobkyní (zejména pak obratu „akcie byly plně splaceny“) odvolací soud učinil v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanoveními , , a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Má-li dovolatelka za to, že akcie nelze považovat za splacené, svědčí-li upisovateli povinnost zaplatit společnosti v penězích rozdíl mezi hodnotou nepeněžitého vkladu, na jakou byl nebo měl být oceněn, a hodnotou v době jeho splacení (§ 59 odst. 7 obch. zák.), přehlíží, že případná existence této povinnosti nemá význam pro posouzení splacení emisního kursu akcií nepeněžitým vkladem. Je-li „splacen“ nepeněžitý vklad ve výši odpovídající emisnímu kursu upisovaných akcií, nelze tyto akcie považovat za nesplacené ve smyslu § 176 obch. zák., a to bez ohledu na to, zda upisovateli vznikla povinnost doplatit společnosti v penězích rozdíl mezi hodnotou nepeněžitého vkladu, na jakou byl nebo měl být oceněn, a hodnotou v době jeho splacení.

Uvedený závěr je zjevný i z odlišné právní úpravy vkladové povinnosti a povinnosti zaplatit společnosti v penězích rozdíl mezi hodnotou nepeněžitého vkladu, na jakou byl nebo měl být oceněn, a hodnotou v době jeho splacení (§ 59 odst. 7 obch. zák.). Jestliže první povinnost přechází v případě převodu nesplacené akcie na nabyvatele a převodce za její splnění toliko ručí (§ 176 odst. 3 obch. zák.), povinnost dle § 59 odst. 7 obch. zák. ulpívá na upisovateli, který se zavázal splatit emisní kurs nepeněžitým vkladem, a na nabyvatele nepřechází (ten toliko za její splnění – zpravidla – ručí).

Byl-li nepeněžitý vklad (pozemky), oceněný znalcem na částku 89.100.000 Kč, splacen, byl jím splacen emisní kurs akcií ve výši 89.100.000 Kč, a tyto akcie nelze považovat za nesplacené. Na tom nic nemění názor dovolatelky, že hodnota pozemků byla ve skutečnosti nižší a upisovateli vznikla povinnost doplatit rozdíl v penězích.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. února 2015

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu