Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 766/2013

29 Cdo 766/2013

U S N E S E N Í

JUDr. René Huška

Dopravnímu podniku města Brna, a. s.

, se sídlem v Brně, Hlinky 151, PSČ 656 46, identifikační číslo osoby 25508881, zastoupenému JUDr. Milošem Jedličkou, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 439/9, PSČ 602 00, o zaplacení částky 153 524 448 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2012, č. j. -158, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 128 308,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 9. března 2012, č. j. -134, zamítl Krajský soud v Brně žalobu, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce STAVEX BRNO SPOL. S R. O. v likvidaci) domáhal vůči žalovanému (Dopravnímu podniku města Brna, a. s.) zaplacení částky 153 524 448 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (první výrok), potvrdil jej v zamítavém výroku o věci samé (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce se po žalovaném domáhá uhrazení žalované částky jako obecné ceny nájemného za užívání nemovitostí, které byly sepsány do konkursní podstaty úpadce, a to za dobu od 22. července 2000 do 18. května 2009. Žalovaný předmětné nemovitosti užíval na základě dohody s vlastníkem – Statutárním městem Brnem. Po zahájení tohoto sporu bylo pravomocně rozhodnuto (rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2009, č. j. -518, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října 2010, č. j. -551), že předmětné nemovitosti se vylučují z konkursní podstaty úpadce s tím, že do konkursní podstaty byly zapsány neoprávněně.

Na tomto základě odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že po rozhodnutí o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty je nutno posuzovat věc tak, jako by k sepsání nemovitostí do konkursní podstaty úpadce ani nedošlo. Správce konkursní podstaty nemůže vymáhat úhradu za užívání nemovitostí ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), neboť mu zanikla aktivní (věcná) legitimace, a to jak za dobu po právní moci rozhodnutí o vylučovací žalobě, tak i za celou dobu před právní mocí rozhodnutí o vylučovací žalobě.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti všem jeho výrokům) podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „ “), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, tedy uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, tak Nejvyšší soud učinil bez dalšího, jelikož není objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné jen podle ustanovení (o případ uvedený v nejde). Důvod založit přípustnost dovolání podle označeného ustanovení, tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, však Nejvyšší soud nemá.

V době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu totiž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. července 2014, sp. zn. (rozsudek byl vydán v řízení vedeném s týmiž účastníky) – při výkladu ustanovení § 18 a § 19 ZKV – formuloval a odůvodnil závěr, že právo požadovat po nájemci věci úhradu dlužného nájemného za dobu, kdy trvaly účinky soupisu věci do konkursní podstaty úpadce, přechází dnem právní moci rozhodnutí, jímž soud vyloučil věc ze soupisu konkursní podstaty úpadce, ze správce konkursní podstaty úpadce zpět na původního pronajímatele. Obdobně to platí pro vymáhání bezdůvodného obohacení (ve výši obvyklého nájemného) vzniklého tím, že určitá osoba užívala věc bez právního důvodu v době, kdy trvaly účinky jejího soupisu do konkursní podstaty úpadce; v takovém případě přechází právo vymáhat bezdůvodné obohacení dnem právní moci rozhodnutí, jímž soud vyloučil věc ze soupisu konkursní podstaty úpadce, ze správce konkursní podstaty úpadce na vlastníka věci. Od tohoto závěru, s nímž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu, se přitom Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v projednávané věci.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. února 2013), která podle ustanovení bodu 7. a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2013, činí 105 740 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 22 268,40 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalovanému částku 128 308,40 Kč.

K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování žalovaného podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. února 2015

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu