Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 211/2015

30 Cdo 211/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Darren, s. r. o., IČ: 25278711, se sídlem v Bystrém, Sulkovská 482, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu škody ve výši 286.304,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2013, č. j. - 224, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2012, č. j. – 200, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 286.304,- Kč. Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí, jímž jí Úřad práce v Pardubicích odmítl vyplatit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením ( , o zaměstnanosti) ve výši 1.096.202,- Kč. Vznik škody dovozuje žalobkyně z toho, že pokud by jí byl příspěvek vyplacen v zákonné lhůtě splatnosti, mohla by získané peněžní prostředky použít na splacení úvěru a nemusela by ze splacené částky platit úrok.

Při posouzení nároku žalobkyně na náhradu škody založil odvolací soud stejně jako soud prvního stupně svoje rozhodnutí na závěru, že žalobkyně neprokázala existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou a že tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti a vzniklé škodě jsou pouze hypotetická, když není prokázáno, jakým způsobem by žalobkyně získaný příspěvek využila.

Nejvyšší soud o dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu poprvé rozhodl usnesením ze dne 20. 8. 2013, č. j. – 242, kterým dovolání odmítl, neboť v něm žalobkyně uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod, jenž nesměřoval proti nesprávnému právnímu posouzení věci ( ), což Nejvyšší soud posoudil jako vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( a 3 ve spojení s ). Usnesení Nejvyššího soudu č. j. – 242 však Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , v němž uvedl, že pokud dovolací soud zjistí, že dovolatel uplatnil jako dovolací důvod otázku skutkovou, tuto skutečnost nelze ztotožňovat s vadou dovolání spočívající v tom, že dovolání neobsahuje vymezení dovolacího důvodu. Bude ovšem záležet na posouzení dovolacího soudu, zda takovéto dovolání bude považovat za přípustné.

Nejvyšší soud o dovolání žalobkyně rozhodl znovu a odmítl je jako nepřípustné podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Zpochybňuje-li žalobkyně závěr odvolacího soudu, podle kterého nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod. Uvedený závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) není výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu nestojí na závěru, že o vztahu příčinné souvislosti nelze ani teoreticky uvažovat, jak namítá dovolatelka, nýbrž na závěru, že žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že nevyplacené prostředky byly určeny na úhradu jejích dluhů. Jí odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. , není v dané věci použitelné, neboť v něm přijatý závěr se týká toliko nepřípustnosti dovolání, nikoli věcného přezkumu a nadto vychází z jiného skutkového stavu, než na jakém je založeno rozhodnutí odvolacího soudu v této věci.

V posuzované věci se nejedná ani o případ, kdy by žalobkyní předestřená skutková otázka mohla přípustnost dovolání založit s ohledem na její průmět do základních práv a svobod žalobkyně (srov. výše uvedený nález Ústavního soudu sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce nálezů a usnesení pod číslem 5/2013). Zásah do svých základních práv ostatně žalobkyně v dovolání ani netvrdí.

Jelikož žalobkyně podala dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 4. března 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu