Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
AE0922BBCE9E85ADC1257E3B002FDB20.html
HTML · 11.47 KB
No categories available
25 Cdo 5267/2014
25 Cdo 5267/2014
U S N E S E N Í
J.
N.
, zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova 16, proti žalovanému
JUDr. J. V.
, advokátu se sídlem v Praze 9, Koloděje, K jízdárně 9/20, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 18/2010 , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2014, č. j. 64 Co 234/2014 -74, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Žalobce svým dovoláním napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2014, č.j. 64 Co 234/2014 -74, jímž bylo rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 10. 2013, č. j. 64 C 18/2010 -62 ve výroku o zastavení řízení (pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzeno; současně Městský soud v Praze rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dle dovolatele má napadené usnesení po právní stránce zásadní význam, neboť „odvolacím soudem bylo rozhodováno rozdílně od dosavadní ustálené praxe dovolacího soudu“. V této souvislosti žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 (jakož i na obdobná rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08 a Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 5 Ads 1/2004 a ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 As 23/2009 ), řešící účel institutu osvobození od soudních poplatků ve vazbě na zajištění přístupu žalobce k soudu a s ním spojené ochrany práv žalobce i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace.
Přípustnost dovolání žalobce se v daném případě řídí s ohledem na datum vydání usnesení odvolacího soudu ustanovením § 237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř. “) ve znění účinném od 1. ledna 2013 (čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Z obsahového hlediska byl žalobce povinen v dovolání vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), což neučinil, a pro tuto vadu dovolání nelze v dovolacím řízení po uplynutí zákonné lhůty (§ 240 a § 241b odst. 3 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) pokračovat. Odvolací soud totiž v napadeném usnesení neřešil otázku osvobození žalobce od soudních poplatků (zabýval se pouze předpoklady zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku), takže žalobcem citovaná judikatura se na posuzovanou věc nevztahuje. Námitka žalobce v obecné rovině (tj. že napadeným rozhodnutím se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu) sama o sobě přípustnost dovolání nemůže založit. Obdobně je pak nutno pohlížet na skutkovou polemiku žalobce týkající se jeho poměrů. Za uvedeného stavu dovolací soud postupoval ve shodě s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu