Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 795/2013

22 Cdo 795/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně H. B., J. n. N., zastoupené JUDr. Soňou Průšovou, advokátkou se sídlem v Liberci 3, třída 1. máje 97, proti žalovaným: 1) L. Š., a 2) J. Š., oběma J. n. N., zastoupeným JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2,o odstranění stavby opěrné zdi, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. května 2012, č. j. -236, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2. 200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaných JUDr. Jaroslavy Vančurové.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Jablonci nad Nisou („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. srpna 2011, č. j. -206, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným odstranit na vlastní náklady opěrnou zeď na pozemku parc. č. 1751/4 v obci a katastrálním území J. n. N. v šíři záboru opěrné zdi do pozemku parc. č. 1751/4, a to v lomových bodech č. 5, 26, 25 a 24 stanovených znaleckým posudkem ve výroku specifikovaným. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 15. května 2012, č. j. -236, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje – jak tvrdí - dovolací důvody uvedené v a b)

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7. (dále jen „ “), a podle č. (dále jen „obč. zák.“) – viz hlava II. – ustanovení přechodná a závěrečná, díl, 1 – přechodná ustanovení oddíl I. – všeobecná ustanovení, , 2 č.

Dovolání není přípustné.

Ustálená soudní praxe dovodila, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17 v sešitě č. 2 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura). Z toho vyplývá, že založil-li odvolací soud, jako v projednávané věci, svůj potvrzující rozsudek na dvou (či více) na sobě nezávislých závěrech, pak dovolání proti takovému potvrzujícímu rozsudku může být podle přípustné jen za předpokladu, že dovolatelka zpochybnila správnost obou (všech) právních závěrů a oba (všechny) závěry jsou zásadně právně významné. K obsahově shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 188 v sešitě č. 12 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Odvolací soud zamítl žalobu mimo jiné proto, že ji vzhledem ke zjištěným skutkovým okolnostem považoval za šikanózní a odepřel právu žalobkyně žádat její odstranění ochranu pro rozpor výkonu tohoto práva s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Tento závěr dovolatelka nenapadá a proto nemůže být podroben dovolacímu přezkumu; pak je ovšem z pohledu dovolacího řízení rozhodnutí odvolacího soudu bez ohledu na jeho ostatní závěry, jimiž se dovolací soud nezabýval, věcně správné. Jen na okraj se uvádí, že uvedené právní hodnocení odvolacím soudem není zjevně nepřiměřené.

K uvedenému lze dodat, že k posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Dovolací soud se při posouzení přípustnosti dovolání podle musí vypořádat s každou dovolatelem vymezenou právní otázkou. Nevymezil-li však žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. , publikované pod C 2463 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Tak je tomu i v tomto případě, neboť dovolatelka se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá. Její námitky mají skutkovou povahu; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle nemůže být při posuzování, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , publikované v časopise Právní rozhledy 12/2005).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a a s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jim vznikly a představují odměnu advokátky za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Náhrada nákladů řízení je dána odměnou ve výši 1.600,- Kč, stanovenou z tarifní hodnoty 5.000,- Kč, podle , , , a vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť úkon byl učiněn 12. 10. 2012, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, tj. 600,- Kč podle , celkem tedy 2.200,- Kč.Lhůta a místo k plnění vyplývají z a a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

V Brně dne 25. února 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu