Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 166/2014

30 Nd 166/2014

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 23. dubna 2013, č. j. -10 Okresní soud v Děčíně vyslovil svou místní nepříslušnost s odůvodněním, že obecným soudem žalovaného je – vzhledem ke skutečnosti, že jeho faktické bydliště se nachází na adrese B., Š. – Městský soud v Brně.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutím z 24. září 2013, č. j. -17, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobkyně poté reagovala podáním ze 4. února 2014 nazvaným jako „stanovisko k vyjádření žalovaného ve věci výživného pro manželku“, v němž uvádí, proč je pro ni „velice problematické dostavit se k výslechu k soudu do B.“. Argumentuje především svou finanční tísní a tím, že „manžel v rámci svých pracovních povinností cestuje po celé republice a navíc často tráví prodloužené víkendy v R., přičemž by pro něj nebyl problém dostavit se k jednání k soudu do D.“

Žalovaný s návrhem na delegaci Okresnímu soudu v Děčíně nesouhlasí a trvá na tom, aby věc byla projednána Městským soudem v Brně. Má za to, že „v tomto případě je jasně daná místní příslušnost Městského soudu v Brně, a to dle ust. a ust. “ a „nelze uvažovat ani o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti dle ust. 12 odst. 2 “

Podle věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( d, publikované pod č. , ve znění ústavního ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

V souzené věci sice lze připustit, že u žalobkyně jsou některé z jí uváděných okolností případně způsobilé odůvodnit přikázání věci, na druhé straně však existují také, a to nikoli nevýznamné, důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před obecným soudem žalovaného. Za tohoto stavu – při preferenci výše uvedeného ústavního principu – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem poskytovaným ustanoveními a upravujícími institut dožádání, kdy účastník může být vyslechnut soudem jiným než procesním, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.

Protože – jak plyne z uvedeného – k průlomu výše citovaného ústavního principu důvod není, Nejvyšší soud ( věta první ) rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2015

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu