Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4918/2014

32 Cdo 4918/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně CLEAR FINANCE s.r.o., se sídlem v Praze 2-Vinohradech, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28 49 04 28, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalovaným 1) L. P., 2) P. H., 3) V. H., zastoupené JUDr. Janem Žajglou, advokátem se sídlem ve Strání, Mechnáčky 970 a 4) H. K., o zaplacení částky 189.277,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalované 3) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2014, č. j. -507, ve znění opravného usnesení ze dne 15. května 2014, č. j. -513, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 21. září 2011, č. j. -315, ve znění opravných usnesení ze dne 4. listopadu 2011, č. j. -332, a ze dne 12. března 2013, č. j. -378, zastavil řízení o zaplacení částky 50.000,- Kč (výrok I.), žalovaným 1), 2) a 4) uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 139.277,24 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná 4) odpovídá jen do výše 9.000,- Kč (výrok II.), žalobu o zaplacení částky 139.277,24 Kč s příslušenstvím proti žalované 3) zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. až VI.).

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v části výroku III. v částce 7.680,- Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu vůči žalované 3) zastavil (první výrok), v části výroku III., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 17.471,48 Kč s příslušenstvím proti žalované 3), jej potvrdil (druhý výrok), v části výroku III. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované 3) uložil zaplatit žalobkyni částku 114.125,76 Kč s příslušenstvím (třetí výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý až osmý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 3) dovolání, výslovně proti třetímu, čtvrtému, pátému, šestému a sedmému výroku, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení a (dále též jen „ “), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň je řešená otázka hmotného práva dovolacím soudem rozhodována rozdílně a i přesto by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), shledal-li její ručitelské prohlášení platným, přestože trpěla v době podpisu ručitelského prohlášení duševní poruchou, která ji však podle názoru odvolacího soudu nezbavila odpovědnosti za učiněný právní úkon. Dovolatelka popisuje svou duševní poruchu, její projevy a dobu jejího trvání a nesouhlasí se zjištěním odvolacího soudu učiněným ze znaleckého posudku a z výpovědi znalce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně pro nedůvodnost zamítnout.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Zpochybňuje-li dovolatelka skutková zjištění odvolacího soudu o její duševní poruše, pak ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud se neodchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2012, sp. zn. , z něhož dovolatelka cituje, neboť zjištěný skutkový stav mu umožňoval přistoupit k závěru, že předmětný právní úkon není stižen absolutní neplatností ve smyslu ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák., na rozdíl od nedostatečných skutkových zjištění v této jiné věci.

Dovolání výslovně směřuje i proti výrokům o nákladech řízení. Dovolání v této části není vzhledem k ustanovení přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž úhradě žalobkyni byla žalovaná 3) zavázána za řízení před soudem prvního stupně (38.013,- Kč) a za odvolací řízení (20.814,- Kč), jakož i výše nákladů řízení, k jejichž úhradě státu byla zavázána (5.544,- Kč a 1.169,- Kč) nepřevyšuje částku 50.000,- Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. ). Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení přitom nelze pro účely posouzení přípustnosti dovolání považovat za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se ve věci samé takového vztahu týkalo (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odkazuje-li dovolatelka na rozhodnutí Ústavního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. , které je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, na jeho webových stránkách).

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu