Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
389EB5978E141FF0C1257E3B002FDADE.html
HTML · 14.41 KB
No categories available
22 Cdo 859/2013
22 Cdo 859/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně G. S., P., proti žalovaným: 1)V. Š., a 2) Ing. I. Š., oběma P., oběma zastoupeným JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II/1062, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 32 C 307/2010 , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2012, č. j. 64 Co 210/2012 -109, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í :
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , a jako důvod uvádějí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívají se, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Soudy obou stupňů nebraly v potaz tvrzení, že pianino a stoličku v bytě nikdy neviděli, ani je z bytu nevystěhovali. Vzhledem k tomu, že se neprokázalo, že by předmět sporu zadržovali, resp. že by jej kdy měli k dispozici, jeví se napadené rozsudky jako „zcela nevykonatelné“. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že soudy posoudily věc správně a dovolací důvod není dán.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. by v dané věci přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.
Přestože dovolatelé tvrdí, že dovolání podávají z důvodu nesprávného právního posouzení věci, ve skutečnosti nevymezili žádnou otázku zásadního právního významu a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání je polemika s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními nalézacích soudů, ke kterým podávají svou verzi skutkového stavu.
Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, jsou v tomto případě dovolatelé oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady za její zastoupení advokátkou (§ 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vyhláška č. 484/2000 Sb. , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12 , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 3.100,- Kč, stanovenou podle § 6 , § 8 odst. 1 , § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 písm. k) , dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , celkem tedy 3.400,- Kč. Rovněž jí náleží částka 714,- Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 4.114,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 , § 149 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
V Brně dne 24. února 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu