Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3644/2014

30 Cdo 3644/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 160.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2014, č. j. - 50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2012, č. j. – 28, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy v částce 160.899,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhého kompenzačního řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

V otázce posouzení přiměřenosti délky řízení za použití kritérií uvedených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), odpovídá rozsudek odvolacího soudu judikatuře Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 58/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nsoud.cz), a to včetně toho, že nelze obecně stanovit, v jaké době má určité řízení proběhnout. To se týká i řízení, v němž se žalobce domáhá odškodnění nemajetkové újmy za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení jiného.

Námitka dovolatele, že je nutno poskytnout zadostiučinění v rozsahu, jaký by považoval za dostatečný Evropský soud pro lidská práva, přípustnost dovolání založit nemůže, když odvolací soud se otázkou formy a výše zadostiučinění vůbec nezabýval. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, a nemůže proto založit přípustnost dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

Námitka dovolatele, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovanou a soudní aktivismus v tomto směru je porušením práva na rovnost zbraní, se týká otázky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí, když žalovaná v řízení tvrdila, že řízení má pro žalobce nižší význam. Navržení důkazů k prokázání této skutečnosti ze strany žalované nebylo třeba, neboť skutečnosti, ze kterých odvolací soud při posouzení významu předmětu řízení vycházel, byly soudu známy z jeho úřední činnosti.

Žalobce se dovolává i do rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. V tomto rozsahu však dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze v daném rozsahu pro vady dovolání pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. března 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu