Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3396/2014

30 Cdo 3396/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 49240901, zastoupené JUDr. Petrem Topinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 29, proti povinnému L. P.,zastoupenému Mgr. Janem Nedomou, advokátem se sídlem v Novém Malíně, Nový Malín 426, pro 146.193,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , pověřeným soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou, Exekutorský úřad Klatovy, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. dubna 2014, č. j. -151, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Písku usnesením ze dne 27. 11. 2013, č. j. -112, zastavil exekuci na majetek povinného, nařízenou usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 14. 3. 2011, č. j. -2, podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jany Kurkové ze dne 29. 4. 2010, č. A 2009/00975, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 146.193,17 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále rozhodl, že oprávněná je povinna uhradit právnímu zástupci povinného Mgr. Janu Nedomovi a povinnému částku 24.345,- Kč (výrok II.) a pověřenému soudnímu exekutorovi JUDr. Dalimilu Mikovi, Exekutorský úřad Klatovy, nepřiznal právo na náhradu nákladů a odměnu (výrok III.). Soud prvního stupně exekuci zastavil dle ustanovení , neboť rozhodčí nález, který je v souzené věci exekučním titulem, byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky.

Odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. a ve výroku III. A dále ve výroku II. usnesení změnil tak, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení ve výši 13.757,70 Kč do tří dnů od právní moci k rukám advokáta povinného Mgr. Jana Nedomy. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k zákonné úpravě a konstantní judikatuře, dle níž pokud byla rozhodčí doložka sjednána mezi účastníky tak, že rozhodce bude vybrán blíže neurčeným „správcem seznamu“, a to ze seznamu, který je veden soukromou právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem podle § 13 rozhodčího řádu, je takové ujednání absolutně neplatné, neboť rozhodce není stanoven dostatečně jednoznačně a transparentně, dopředu není případný rozhodce přímo určen a ani není označen stálý rozhodčí soud. Námitka oprávněné odvolávající se na povinnost soudu přerušit řízení dle , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném po novele č. (dále též jen „ “) není případná, neboť povinnost soudu zastavit exekuci v každém jejím stádiu dle z důvodu neplatné rozhodčí doložky vyplývá z aktuální judikatury Nejvyššího soudu, který rozhodoval dle ve znění účinném od 1. 4. 2012 stejně jako soudy nižších instancí.

Oprávněná napadla rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z Dle jejího názoru je nezbytné, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jinak posoudil klíčovou právní otázku vyřešenou odvolacím soudem. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) pominul závaznou právní úpravu zákona o rozhodčím řízení (ve znění účinném od 1. 4. 2012) a exekuční řízení zastavil dle obecného ustanovení , tedy v rozporu se zásadou lex specialis derogat legi generali. Pokud soud výslovnou úpravu ákona o rozhodčím řízení nerespektoval, porušil tak nejen zásadu přednosti speciálního právního předpisu, ale i u a u zakotvenou povinnost jednat pouze na základě zákonného zmocnění, v jeho mezích a stanoveným způsobem, která platí pro všechny orgány státní moci, včetně soudů. Exekuční soud je v případě naplnění podmínek zákona o rozhodčím řízení povinen postupovat podle zákona o rozhodčím řízení, tedy exekuci přerušit a povinnému uložit, aby podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu, a nemůže ze své vlastní vůle aplikovat žádné případně podpůrně použitelné ustanovení , neboť by tím porušil ústavní limity své pravomoci a popřel základní právní zásadu přednosti speciálního právního předpisu před obecným, zakotvenou i v zákona o rozhodčím řízení. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že exekuce se přerušuje a povinnému se ukládá, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu, eventuálně, aby napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil. Po lhůtě k podání dovolání oprávněná podáním ze dne 18. 2. 2015 doplnila dovolání.

Dovolání oprávněné není podle přípustné neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 53/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. března 2015

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.

předsedkyně senátu