Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3605/2014

30 Cdo 3605/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 1374/53, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. – 77 a č. j. - 77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 7. 2013, č. j. – 30, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 21. 1. 2014, č. j. - 66, konstatoval, že bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení posléze vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , zamítl návrh žalobce na zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání jeho osoby.

Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč s příslušenstvím. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu změny rozsudku soudu prvního stupně a v rozsahu nákladového výroku podala žalovaná dovolání, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud ve svých předchozích rozhodnutích opakovaně konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „ “), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ). Tak tomu v daném případě není, přihlédl-li odvolací soud k tomu, že věc byla projednávána na jednom stupni soudní soustavy, došlo v ní k výrazným průtahům v trvání osmi roků a zohlednil význam řízení pro žalobce vzhledem k jeho osobě, ale i z hlediska, jak vysokou trestní sazbou byl ohrožen a že byl v podstatném rozsahu obžaloby zproštěn. Z toho důvodu, a také pro skutkovou odlišnost, nelze projednávanou věc srovnávat s věcí, o níž Nejvyšší soud rozhodoval v rozsudku ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. .

Námitka žalované týkající se formy a výše přiznaného zadostiučinění proto nemůže přípustnost dovolání ve smyslu založit v situaci, kdy odvolací soud vycházel při posouzení dané otázky ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání do výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, bylo rovněž odmítnuto, neboť dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání proti němu a dovolání tak postrádá povinnou náležitost (srov. ustanovení ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu