Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3741/2014

30 Cdo 3741/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., IČ 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o 113.332,88 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2014, č. j. - 171, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 7. 2013, č. j. - 111, konstatoval, že nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu, který o návrzích vedených u něj pod č. j. 103 337/2010, 103 336/2010, 103 770/2010, 103 217/2010, 103 562/2010, 103 101/2010, 103 261/2010, 103 077/2010 a 103 352/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně. Dále zamítl návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 113.332,88 Kč s úrokem z prodlení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky shora označených správních řízení. Současně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v nákladovém výroku a v rozsahu rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud však podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „ “, dovolání žalobkyně odmítl.

Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

V posuzovaném případě napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda lze považovat za účelně vynaložené takové náklady právního zastoupení, které primárně nesměřují k uplatnění práva účastníka řízení na právní zastoupení, ale sledují za cíl obohacení zastoupeného účastníka.

Výše uvedenou otázkou se již Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , které se týkalo týchž účastníků a pojmově shodné skutkové situace, zabýval a uzavřel, že „žalobkyni nárok podle na náhradu vynaložených nákladů řízení, spočívajících v nákladech právního zastoupení, nevznikl, neboť zastoupení nesledovalo hlavní účel zastoupení, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale žalobkyně zastoupení zneužila v pokusu o vlastní obohacení“.

Ve výše uvedeném rozhodnutí se Nejvyšší soud rovněž vypořádal se všemi námitkami, které dovolatelka předkládá i v tomto svém dovolání (absence poučení při aplikaci ust. , zjevné porušení ústavní zásady rovnosti osob a ústavní zásady rovnosti účastníků občanského soudního řízení, poměřování korektivem dobrých mravů). Z důvodů stručnosti, proto dovolací soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , které je dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

V daném případě žádná z námitek dovolatelky nemůže založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se při rozhodování neodchýlil od zmíněné judikatury Nejvyššího soudu.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 17. února 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu