Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3672/2014

33 Cdo 3672/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. L. L., advokáta se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 171/16, proti žalovanému D. L., zastoupenému Mgr. Václavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 682/20, o 182.080,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014, č.j. -150, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 6. 6. 2013, č.j. -99, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 8. 2013, č.j. -112, uložil žalovanému zaplatit žalobci 182.080,- Kč s 7,25 % úroky z prodlení od 18. 3. 2011 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 43.980,- Kč [mimosmluvní odměna JUDr. Jana Žateckého ml., advokáta, za čtyři úkony právní služby po 8.420,- Kč ( , , , , g/ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, v rozhodném znění, dále jen „advokátní tarif“), čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč ( advokátního tarifu), zaplacený soudní poplatek z žaloby 9.100,- Kč].

Rozsudkem ze dne 25. 3. 2014, č.j. -150, Krajský soud v Praze ve věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a změnil je v nákladovém výroku tak, že žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci jen ve výši 9.100,- Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve vztahu k nákladovým výrokům odvolací soud uvedl, že náklady vynaložené na advokátní zastoupení žalobce v řízení před soudem prvního stupně – vyjma zaplaceného soudního poplatku – nejsou ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “), účelné. Žalobce má právo nechat se zastupovat v řízení jiným advokátem, na druhé straně však platí, že – sám advokát – „má dostatek odborných znalostí, aby v řízení, ve kterém uplatňuje proti svému klientovi nárok na zaplacení palmární pohledávky, byl schopen uplatňovat toto právo bez advokátního zastoupení.“ O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle a ; „převážně úspěšný“ žalobce právo na náhradu nákladů advokátního zastoupení nemá, protože – stejně jako shora – nejde o náklady účelně vynaložené.

Rozsudek odvolacího soudu – a to jen v rozsahu měnícího výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a výroku o nákladech odvolacího řízení (tj. výroků majících povahu usnesení, viz , , ) – napadl žalobce dovoláním. Namítá, že volba právního zastoupení advokátem – byť jde o spor o zaplacení palmární pohledávky – je v souladu s ústavním právem na právní pomoc a s ohledem na konkrétní okolnosti, resp. neexistenci skutečností svědčících o rozporu s dobrými mravy či šikanózním výkonu práva mu měla být přiznána proti neúspěšnému účastníku náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud tak nesprávně posoudil procesní otázku práva na náhradu nákladů řízení ( ).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [ , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “)]. „Účelnost“ vynaložených nákladů při uplatňování práva proti účastníku, který ve sporu neměl úspěch, nevyložil v souladu s tím, co implicite vyplývá z řady rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení z 18. 11. 2010, sp. zn. , rozsudek z 26. 11. 2014, sp. zn. ) a co Ústavní soud shrnul v odůvodnění nálezu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. .

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Citované ustanovení přiměřeně platí i pro řízení odvolací (srov. ).

Ústavní soud ve výše zmíněném nálezu uvedl, že „základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Právo úspěšné procesní strany vůči neúspěšné straně řízení na náhradu nákladů vychází ze základního strukturního principu, který se v civilním sporném procesu uplatňuje, tj. ze systému dvou stran v kontradiktorním postavení, v rámci nějž účastníci řízení vystupují jako vzájemní oponenti, uplatňující v řízení protichůdné zájmy. Úspěch jedné procesní strany je tak zároveň neúspěchem jejího procesního odpůrce, přičemž každá strana se v mezích daných snaží pomocí přípustných prostředků docílit vlastního vítězství a prohry protistrany. Je-li procesní strana úspěšná, měl by jí její odpůrce nahradit náklady, které při tom účelně vynaložila, neboť by bylo v rozporu s ochrannou funkcí civilního práva procesního, pokud by civilní proces neumožňoval odstranit zmenšení majetkové sféry účastníka způsobené jenom tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva, do nichž někdo jiný zasahoval“. To, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlíží soud ke všem okolnostem, které mohou ovlivnit povinnost k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k uplatňování nebo bránění práva, vyplývá z ustanovení , které zakládá soudu ve vztahu k nákladům řízení moderační oprávnění. Jestliže účastník, který měl ve věci plný úspěch, vynaložil při uplatňování nebo bránění práva ve sporném řízení náklady, je přiznání jejich náhrady pravidlem; výjimky – co do účelnosti a důvodů zvláštního zřetele – možné jsou.

Právo každého, tedy i osoby s právnickým vzděláním (např. advokáta) na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy a rovnost účastníků před zákonem jsou zaručeny článkem 37 odst. 2 a 3 d. K tomu Ústavní soud v citovaném nálezu uvádí, že „ústavně garantované právo na právní pomoc zahrnuje (zásadně, vyjma řízení, pro něž je předepsáno obligatorní zastoupení) právo účastníka zvolit si, zda se nechá či nenechá zastoupit a případně též kým. Právní zastoupení je tak ponecháno (s uvedenou výjimkou) zcela na vůli účastníka, a to bez ohledu na to, zda by toho byl jinak schopen sám. Důvody tohoto kroku nelze spatřovat jen v nedostatku příslušného právního vzdělání, … ale např. i ve vyšší míře objektivity zástupce, jeho konkrétní specializaci na daný problém apod. Účastník si musí být vědom toho, že v případě neúspěchu ponese náklady řízení, a to případně i náklady právního zastoupení protistrany. Na druhou stranu mu však příslušné procesní předpisy garantují, že jeho náklady řízení budou v případě úspěchu nahrazeny“. Zdůraznění účelnosti vynaložených nákladů v je třeba podle Ústavního soudu chápat jako „určitou pojistku před hrazením nákladů, nesouvisejících s řízením, před nadbytečnými či nadměrnými náklady“. Prostřednictvím účelnosti nelze „vymezovat kategorii osob, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat, a vůči ostatním ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám“.

Podle Ústavního soudu je třeba rozlišovat, zda je právní zastoupení účastníka, který je advokátem, jiným advokátem, využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, nebo zda se jedná o zneužití práva na úkor protistrany (např. zmocněnec „z opačného konce republiky“, prodlužování řízení žádostmi o odročování, zastoupení ve zcela banální věci či zcela zřejmá snaha zvýšit náklady řízení protistraně apod.).

V souzené věci okolnosti svědčící o zneužití žalobcova práva na právní pomoc ze spisu nevyplývají a pouhé konstatování, že „má dostatek odborných znalostí, aby v řízení, ve kterém uplatňuje proti svému klientovi nárok na zaplacení palmární pohledávky, byl schopen uplatňovat toto právo bez advokátního zastoupení“, k odepření práva na náhradu nákladů řízení z důvodu neúčelnosti jejich vynaložení nepostačuje.

V odvolacím řízení představují žalobcem vynaložené náklady mimosmluvní odměnu JUDr. Jana Žateckého ml., advokáta, za dva úkony právní služby po 8.420,- Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ advokátního tarifu) a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu).

Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud dovoláním napadené výroky odvolacího soudu změnil ( , ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (žalobci, který v dovolacím řízení již zastoupen nebyl, přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek z dovolání).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 19. února 2015

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu