Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2883/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. L., zastoupeného JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759, PSČ 390 05, proti žalované Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, IČO 49241257, o zaplacení částky 874 725,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2014, č. j. -312, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti části výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2014, č. j. -312, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 218,681,20 Kč tak, že žaloba o zaplacení této částky se zamítá, není přípustné podle , (dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu , ve znění

účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Dovolatel v dovolání výslovně neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, z obsahu dovolání se však podává, že dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z toho, že odvolací soud se podle jeho názoru při řešení otázky, zda „omezení, které mu bylo uděleno pod pohrůžkou smluvní pokuty 100 000 Kč, že nemůže využívat svých kontaktů, nemůže kontaktovat klienty“, lze považovat za sjednanou konkurenční doložku, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 28. listopadu 2007, sp. zn. , podle něhož závazek obchodního zástupce nekontaktovat po zániku obchodního zastoupení klienty zastoupeného může obsahově naplňovat znaky konkurenční doložky podle § 672a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

K dovolání se vyjádřila žalovaná, která se ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu, že v dané věci nedošlo k uzavření dohody o konkurenční doložce ve smyslu § 672a obch. zák.

Při zkoumání přípustnosti dovolání podle je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními, která přijal odvolací soud, resp. soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, neboť není oprávněn zabývat se v dovolacím řízení jinými než právními otázkami.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně podepsal žalobce dne 16. července 2008u označenou jako prohlášení, v němž se mj. zavázal nekontaktovat klienty HYPO stavební spořitelny a.s. (právní předchůdkyně žalované) a jakýmkoliv jiným způsobem nevyužívat evidence klientů HYPO stavební spořitelny a.s. Jde tedy o jinou situaci, než tu, která byla posouzena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2007, sp. zn. , na který dovolatel poukazoval; v něm byly zkoumány nároky vyplývající ze smlouvy o výhradním obchodním zastoupení, která obsahovala závazek obchodního zástupce, jenž byl posouzen jako konkurenční doložka ve smyslu obch. zák. V nyní posuzované věci se však nejednalo o dohodu uzavřenou mezi dovolatelem jako obchodním zástupcem a právní předchůdkyní žalované, nýbrž o jednostranné prohlášení žalobce, které učinil v souvislosti s ukončením své obchodní spolupráce, jak vyplývá ze shora uvedeného skutkového zjištění. Podle ustanovení obch. zák. se však musí jednat o písemnou dohodu stran. Jestliže byl tedy učiněn jednostranný písemný právní úkon žalobce, pak se nemohlo jednat o dohodu o konkurenční doložce uzavřenou podle obch. zák. Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že i kdyby bylo možno dovodit, že toto písemné prohlášení žalobce bylo konkludentně přijato žalovanou, resp. její právní předchůdkyní, nebyl by splněn zákonný požadavek písemné formy konkurenční doložky podle obch. zák. – šlo by tudíž o absolutně neplatný právní úkon.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud nerozhodl v napadené části svého rozsudku v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu. Dovolání žalobce tudíž není přípustné.

Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být v souladu s odůvodněn.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2015

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu