Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3992/2014

U S N E S E N Í

L. N.,

D. O.,

zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Urbánkova 3360/47, o zaplacení 52.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014, č. j. -72, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2014, č. j. -72, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 2. 2012, č. j. -49, ve výroku, jímž byla žalované uložena platební povinnost ve výši 52.500,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, změnil jej v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. , čl. II bod 2 - dále jen „“).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Spojuje-li žalovaná přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není otázka posouzení (ne)platnosti ujednání o smluvní pokutě vázané na výkon práva účastníka odstoupit od smlouvy či výkon jeho práva smlouvu vypovědět. Žalovaná sice v dovolání označuje řadu rozhodnutí, v nichž Nevyšší soud zaujal právní závěr, že odstoupení od smlouvy či výpověď smlouvy není porušením smluvní povinnosti, nýbrž výkonem práva, jež účastníku náleží, avšak přehlíží, že napadené - žalobě vyhovující rozhodnutí – na posouzení této otázky nespočívá.

Spatřuje-li žalovaná přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. , jestliže ujednání o smluvní pokutě neshledal v rozporu se zákonem a dobrými mravy, je třeba připomenout, že závěry obsažené ve zmiňovaném rozhodnutí, které se týkaly skutkově odlišné věci, nelze vztáhnout na posuzovaný případ, v němž odvolací soud neřešil otázku (ne)přiměřenosti výše smluvní pokuty. Žalovaná takovou otázku ani k dovolacímu přezkumu nenastoluje. Naopak prosazuje, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele a pro rozpor s dobrými mravy, neboť ji zbavuje možnosti uzavřít zprostředkovávanou smlouvu s vlastním zájemcem a umožňuje žalobci získat odměnu (v podobě smluvní pokuty), i když ke zprostředkování prodeje nedojde jeho přičiněním. Sice namítá, že odvolací soud tyto otázky posoudil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, neuvádí však, o jakou konkrétní judikaturu se má jednat. Přitom má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). V tomto ohledu žalovaná uvedenému požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (posuzováno podle obsahu dovolání) nedostála.

Dalšími námitkami žalovaná odvolacímu soudu vytýká vady řízení, jež měly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nesplnění poučovací povinnosti); tím však nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného či procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno. K takovým eventuálním vadám dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

Ke zbylé argumentaci obsažené v dovolání je třeba uvést, že žalovaná sice zpochybňuje správnost závěru, že žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - viz ), ovšem činí tak procesně neregulérním způsobem. Její výhrady totiž primárně míří proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud založil právní posouzení věci. Žalovaná na základě vlastní verze skutku (tj. že ve smlouvě o zprostředkování nebylo ujednáno, splnění jaké její konkrétní povinnosti bylo zajištěno smluvní pokutou, že její dopis ze dne 4. 8. 2008, v němž vyjádřila názor, že smlouva je neplatná a neúčinná, obsahoval projev vůle odstoupit od smlouvy, a že neporušila žádnou smluvní povinnost) prosazuje oproti odvolacímu soudu právní názor, že žalobce nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty. Pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2015

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu