Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
3103868230DE5293C1257DFD002A8F56.html
HTML · 11.38 KB
No categories available
30 Cdo 2792/2014
30 Cdo 2792/2014
U S N E S E N Í
Ing. L. M.,
České republice – Ministerstvu spravedlnosti,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 355.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 49/2012 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2013, č. j. 19 Co 303/2013 -55, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2013, č. j. 13 C 49/2012 -40, kterým byla zamítnuta žaloba mj. o zaplacení částky 162.900,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, jež měla vzniknout žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod. sp. zn. 27 C 321/2006 .
Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění od 1. 1. 2013 zák. č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.
Námitka dovolatele, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť směřuje proti skutkovým zjištěním a není tak způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Námitka dovolatele, že odvolací soud nevzal v úvahu, že se jedná o kompenzační řízení, přípustnost dovolání nezakládá. Rozsudek odvolacího soudu v dané otázce odpovídá Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), pokud odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce byl v posuzovaném řízení neúspěšný, žádná tímto řízením kompenzovatelná újma mu proto nevznikla, a nelze tedy hovořit o řízení kompenzačním.
Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 , je nepřiléhavý, neboť v dané věci se řešila otázka možnosti zvýšení odškodnění z důvodu nepřiměřené délky samotného kompenzačního řízení v jeho průběhu, nikoli otázka odškodnění délky kompenzačního řízení samostatně.
Ohledně dalších dovolacích námitek a v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje dovolání zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), když v případě prvém chybí u vymezených dovolacích důvodů vylíčení splnění podmínek přípustnosti dovolání, když z dovolání musí být zřejmé, jak jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu, a u zbylých dvou nároků není dovolání odůvodněno vůbec, přičemž v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu