Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2855/2013

25 Cdo 2855/2013

U S N E S E N Í

Mgr. J. V.

RNDr. M. V.

, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2013, č. j. -121, takto:

I. Řízení o dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2013, č. j. -121, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudců Okresního soudu ve Vsetíně,

se zastavuje

.

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2013, č. j. -121, s výjimkou výroku o námitce podjatosti, a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. 2. 2013, č. j. -101,

se

zrušují

a věc

se vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

U Okresního soudu ve Vsetíně je pod sp. zn. vedeno řízení o vypořádání společného jmění účastníků řízení, v jehož průběhu byl vzájemný návrh žalované, kterým vůči žalobci uplatňovala nárok na náhradu škody, vyloučen k samostatnému řízení. To bylo usnesením ze dne 21. 2. 2013, č. j. -101, zastaveno, neboť žalobkyně (v původním řízení žalovaná) nezaplatila v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek.

K odvolání žalobkyně a jí vznesené námitce podjatosti soudců Okresního soudu ve Vsetíně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 5. 2013, č. j. -121, rozhodl, že soudci JUDr. Naděžda Janáčková a Mgr. Pavel Punčochář nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu je nárok žalobkyně na náhradu škody vůči žalovanému, který v pozici žalované uplatnila v řízení o vypořádání společného jmění, vzájemným návrhem, nikoli kompenzační námitkou, jak ostatně uvedl i Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 2. 11. 2012, č. j. -2780. Protože byl vzhledem k odlišnému předmětu řízení vyloučen k samostatnému projednání, podléhá poplatkové povinnosti podle a i) a , o soudních poplatcích (dále též jen „zákon o soudních poplatcích“), a při neuhrazení soudního poplatku v soudem stanovené lhůtě za situace, kdy soud prvního stupně ještě nezačal jednat o věci samé [ zákona o soudních poplatcích], musí být řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a zdůvodňuje ho nesprávným právním posouzením věci ( ). Odvolací soud nijak nezdůvodnil „vyloučení pochybností o nezávislosti soudců“, měl posoudit pochybnost o nepodjatosti a nikoli používat „vžité poučky o subjektivním vnímání účastníka řízení“. Namítá také, že spor o vypořádání společného jmění manželů byl rozdělen uměle na základě soudní libovůle, čímž došlo k nově vytvořenému nároku na náhradu škody. Správně měla být věc posouzena s odkazem na původní řízení, rozdělením sporu o společné jmění manželů do dvou částí nedochází k zahájení řízení nového. Odvolací soud tedy neměl důvod k potvrzení rozhodnutí o zastavení řízení s „plytkým argumentem“, že o žalobě nezačal soud dosud jednat a že se proto neuplatní ustanovení zákona o soudních poplatcích. Navrhla proto, aby byla usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušena.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání v části, v níž je napadáno rozhodnutí o námitce podjatosti soudců soudu prvního stupně, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž

právní řád nepřipouští opravné prostředky. Ve zbývající části je pak dovolání přípustné podle ustanovení k řešení otázky zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v procesních souvislostech, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny. Dovolání je důvodné.

Podle o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Pojem „nadřízený soud“, je-li použit například k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, publikované pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a nelze jej tedy zaměňovat s pojmem „odvolací soud“. Rozhoduje-li krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není ani takové rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; jeho vydání ostatně nepředchází žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo možné napadnout odvoláním (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura číslo 14, ročník 1997, pod číslem 112).

Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovémuto rozhodnutí , na rozdíl od příslušnosti k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ( ), neupravuje.

Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti napadenému usnesení v této části podle ustanovení a zastavil.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání ve vztahu k potvrzujícímu výroku o zastavení řízení ( ), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Podle odstavce druhého téhož ustanovení vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.

Podle v zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.

Dovoláním uplatněné námitky proti rozhodnutí o vyloučení nároku žalobkyně na náhradu škody proti žalovanému do samostatného řízení leží mimo dovolací přezkum v této věci, neboť nesměřují proti řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí ( ), nýbrž pouze zpochybňují správnost skutkových zjištění ohledně neexistence podmínek pro spojení věcí, nadto ve vztahu k procesnímu rozhodnutí, které není dovoláním napadeno. Dovolací soud se proto mohl zabývat pouze námitkou proti závěru odvolacího soudu o důvodu zastavení řízení ve vztahu k poplatkové povinnosti ve vyloučeném samostatném řízení.

Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně je žalovaný (žalovaní) uplatňující svá práva vzájemným návrhem.

Podle položky 1, bodu 2 přílohy zákona o soudních poplatcích, sazebníku poplatků, ze vzájemného návrhu žalovaného se platí poplatek tak, jako by byl tento návrh podáván samostatně.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Podle odst. 1 písm. i) téhož ustanovení poplatková povinnost vzniká v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

Podle § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé. Podle odst. 6 věty prvé téhož ustanovení v případech uvedených v odstavci 4 rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí.

Z této úpravy vyplývá, že žalovaný, který v řízení uplatní vzájemný návrh, je poplatníkem soudního poplatku za řízení, jehož výše je stejná jako v případě, kdyby takový návrh podal samostatně. Vzhledem k tomu je třeba ustanovení zákona o soudních poplatcích vykládat tak, že se nevztahuje jen na samostatně podané žaloby či jiné návrhy na zahájení řízení, ale i na případy, kdy dojde k vyloučení vzájemného návrhu k samostatnému řízení podle Nelze ovšem přehlédnout, že v projednávané věci již soud začal jednat, neboť o návrhu dovolatelky ve věci samé ještě v původním řízení rozhodl Okresní soud ve Vsetíně doplňujícím rozsudkem ze dne 2. 8. 2012, č. j. -2760, který byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2012, č. j. -2780, zrušen a věc byla vrácena zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Je tedy zřejmé, že bez ohledu na to, že předmětný návrh byl vyloučen k samostatnému řízení později, a bez ohledu na výši soudního poplatku, dopadá na danou procesní situaci ustanovení a odst. 6 zákona o soudních poplatcích.

Není proto správný závěr odvolacího soudu, jímž odůvodnil výrok o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku; nelze totiž dovodit, že soud prvního stupně ještě nezačal jednat o věci samé v situaci, kdy vzájemný návrh byl vyloučen k samostatnému řízení poté, co o nárocích jím uplatněných věcně rozhodl soud prvního stupně a odvolací soud jeho rozhodnutí zrušil. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu ve výroku o zastavení řízení a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušil ( ); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i toto usnesení a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v konečném rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. ledna 2015

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu