Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2417/2014

23 Cdo 2417/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. P. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, proti žalované AIG Europe Limited, se sídlem 58 Fenchurch Street, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. číslo 01486260, jednající prostřednictvím organizační složky AIG Europe Limitedorganizační složka pro Českou republiku,se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, IČO 24232777, zastoupené JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, PSČ 110 00, o zaplacení částky 314 286,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2013, č. j. , -184, ve znění usnesení ze dne 25. února 2014, č. j. , -190, takto:

Stručné odůvodnění ( ) :

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2013, č. j. , -184, ve znění usnesení ze dne 25. února 2014, č. j. , -190, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 7 článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2 článku II přechodných ustanovení – dále jen „ ), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu , při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Z dovolání se podává, že dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Z obsahu dovolání vyplývá, že odvolací soud se měl, dle názoru dovolatelky, při výkladu textu pojistných podmínek, které byly součástí pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění storna zájezdu žalobce a dalších osob do zahraničí, odchýlit od závěrů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. , a v usnesení ze dne 28. června, sp. zn. .

Nejvyšší soud však dovodil, že odvolací soud se od shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, když neprováděl výklad pojistných podmínek podle č. (dále jen „obč. zák.“) pro neurčitost, nesrozumitelnost některého z ustanovení smlouvy či z hlediska souladu této smlouvy s dobrými mravy, jak tomu bylo v dovolatelkou citovaných rozhodnutích. V nyní posuzované věci žalobce ani žalovaná nepovažovali pojistnou smlouvu za neurčitou nebo nesrozumitelnou.

Odvolací soud opřel své rozhodnutí o závěr, že sjednané pojištění storna zájezdu se vztahuje na případy, kdy pojištěný musí nezbytně a nevyhnutelně zrušit či zkrátit cestu mimo jiné i z důvodu nemoci rodinného příslušníka. Za situace, kdy bylo zjištěno, že onemocnění žalobcova syna P. bylo nahodilou nemocí, o níž žalobce v době uzavření pojistné smlouvy nevěděl, a nezbytně odůvodňovalo zrušení objednaného zájezdu, odvolací soud správně uzavřel, že onemocnění již jen jednoho z nezletilých dětí žalobce odůvodňovalo storno zájezdu pro všechny cestující osoby. Nebylo proto na místě zjišťovat existenci případného dalšího důvodu pro zrušení zájezdu. Tento závěr je v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. a odvolací soud se nedostal do rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Žalovaná podala dovolání výslovně proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu (z obsahu dovolání se podává, že v případě výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I dovolání směřuje pouze proti části tohoto výroku,ve které byl změněn rozsudek soudu prvního stupně), tedy i proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II o náhradě nákladů řízení.

Podle ustanovení musí být v dovolání mj. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle až 238a Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Tomuto požadavku však dovolatelka v rozsahu, ve kterém dovolání směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II, nevyhověla a v dovolacím řízení nelze v této části pro uvedenou vadu pokračovat.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 11. února 2015

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu