Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1814/2013

21 Cdo 1814/2013

U S N E S E N Í

O. F.,

OKD, a.s.

se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 268 63 154, o uložení povinnosti vystavit potvrzení podle , vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. října 2012 č.j. -60, takto:

I. Dovolání žalobce

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 22.4.2011 domáhal, aby bylo žalované uloženo vystavit žalobci písemné potvrzení podle obsahující v části „zda trvalo zařazení v I. kategorii k 31.12.1992 ve smyslu “ poznámku „ano“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 4.6.2010 žalovaný vystavil žalobci písemné potvrzení podle , v němž v rozporu se skutečností vyznačil v části „zda trvalo zařazení v I. kategorii k 31.12.1992 ve smyslu “ poznámku „ne“, čímž podstatně ztížil postup žalobce v řízení o starobní důchod. Příčinu vzniku této události spatřuje žalobce v tom, že na pokyn svého zaměstnavatele absolvoval v prosinci roku 1992 rekondiční pobyt, přičemž den před nástupem na rekondiční pobyt, a také v den po návratu z rekondičního pobytu zpět na pracoviště žalobce pracoval v preferované I. pracovní kategorii. Z těchto důvodů má za to, že by se mu měla doba rekondičního pobytu započíst jako doba výkonu práce v I. pracovní kategorii dle článku 3 Federálního ministerstva paliv a energetiky. Považuje za „nepřijatelné“, aby mu nesprávně vedené výkazy „znemožňovaly požádat o předčasný starobní důchod“.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29.2.2012 č.j. -36 rozhodl, že žalovaný je povinen vystavit žalobci písemné potvrzení podle obsahující v části „zda trvalo zařazení v I. kategorii k 31.12.1992 ve smyslu zák. “ poznámku „ano“ a že je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12.000,62 Kč k rukám zástupce žalobce. Soud prvního stupně dovodil, že v řízení bylo svědeckou výpovědí prokázáno, že žalobce v prosinci 1992 absolvoval rekondiční pobyt, přičemž v souladu s běžnou praxí zavedenou u žalované jak před nástupem na tento rekondiční pobyt, tak i po jeho ukončení fáral pod zem, a proto mu má být v souladu s článkem 3 bod I Federálního ministerstva paliv a energetiky doba rekondičního pobytu započítána do doby výkonu zaměstnání v preferované I. pracovní kategorii.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8.10.2012 č.j. -60 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.000,- Kč, a vyslovil, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena Okresní správě sociálního zabezpečení v Karviné. Odvolací soud poukázal na ustanovení , podle něhož, nesouhlasí-li občan se zápisem zaměstnavatele v evidenčním listu a zaměstnavatel na žádost občana evidenční list včetně jeho stejnopisu neopraví, může občan požádat okresní správu sociálního zabezpečení příslušnou podle do 30 dnů ode dne převzetí evidenčního listu, aby tento spor rozhodla. Nesouhlasil-li žalobce s obsahem potvrzení vydaného podle ustanovení , měl se obrátit stejně, jako v případě nesouhlasu s obsahem evidenčního listu na okresní správu sociálního zabezpečení a tam žádat o provedení opravy „tak, jak žádal u soudu“. Protože o správnost či nesprávnosti potvrzení, resp. údajů uvedených v evidenčním listu, rozhodují jiné orgány než soudy a kdy pravomoc je jednou z podmínek řízení, odvolací soud proto „neshledal pravomoc k tomuto řízení“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že postup odvolacího soudu je „neopodstatněný a nekoresponduje s právem platným v době, kdy předmětné potvrzení o zařazení do pracovní kategorie bylo vydáno“, neboť v roce 1992 „nebylo známo pravidlo“ vyplývající z ustanovení Žalobce nesouhlasí s názorem soudu v otázce pravomoci jiného orgánu než soudu k řešení otázky potvrzení vydaného podle , a „rozhodně nemohla být pravomoc obecných soudů vyloučena jakousi směrnicí FMPE č. , která nebyla závazným právním předpisem a nemohla přivodit následky v podobě změny pravomocí obecného soudu“. Zdůraznil, že nelze zaměňovat evidenční list s potvrzením o zařazení do pracovní kategorie, neboť v tomto případě se žalobce nemusel řídit ustanoveními , ani , neboť tyto upravují otázku evidenčních listů, které nejsou předmětem žaloby.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31.12.2012, (dále jen „ “), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

V posuzované věci se žalobce domáhá po žalované „vystavení písemného potvrzení podle , obsahující v části „zda trvalo zařazení v I. kat. k 31.12.1992 ve smyslu poznámku ANO“, protože nesouhlasil s „potvrzením vydaným podle “, v němž žalovaná uvedla v uvedené části poznámku NE. Pro posouzení věci je tedy především významné, jak správně uvažoval odvolací soud, zda je pro rozhodnutí o tomto nároku uplatněném žalobou o splnění povinnosti dána pravomoc soudu.

Podle ustanovení (ve znění účinném ke dni podání žaloby) v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

Důchodové pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele představuje součást sociálního zabezpečení (srov. ), které provádí orgány státní správy – orgány sociálního zabezpečení (srov. ). Vzájemné vztahy účastníků se vyznačují tím, že jeden účastník (stát) vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který druhému subjektu může jednostranně zakládat jeho práva a ukládat povinnosti. Na veřejnoprávní povaze tohoto právního vztahu přitom nemůže ničeho změnit ani způsob, jakým žalobce svůj požadavek na uložení povinnosti vydat písemné potvrzení procesně uplatnil, neboť žaloba o splnění povinnosti je přípustným právním nástrojem jen při uplatňování nároků z právních vztahů vyjmenovaných v ustanovení , pro které je charakteristická rovnost účastníků.

Jelikož se v posuzovaném případě nejedná o věc vyplývající ze vztahů vyjmenovaných v ustanovení , tj. občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, může být dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí této věci ve smyslu ustanovení , jen stanoví-li to zákon.

Ve vztahu k posuzovanému případu je třeba předeslat, že , o sociálním zabezpečení, přiznával občanovi za stanovených podmínek nárok na starobní důchod již od dosažení věku 55 let [ cit. zákona]; jedním z předpokladů bylo, aby byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech zařazeném do I. pracovní kategorie ve smyslu ustanovení Novela tohoto zákona provedená , o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení, našla své vyjádření také v tom, že podle ustanovení zaměstnání vykonávané po 31. prosinci 1992 se pro účely důchodového zabezpečení považuje za zaměstnání III. pracovní kategorie. Vzhledem k tomu bylo nadále bez významu kdekoli uvádět jakoukoli kategorizaci zaměstnání, které zaměstnanec od 1.1.1993 vykonával, což se, jak na to též poukazuje dovolatel, projevilo i v tom, že i ustanovení , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (i ve znění účinném ke dni podání žaloby, tj. do 30.6.2011), nezahrnovalo kategorizaci zaměstnání mezi obsahové náležitosti evidenčního listu.

Na základě zmocnění v ustanovení , o důchodovém pojištění, ve znění zákona , o jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu a o změně některých zákonů, bylo s účinností od 1.7.2010 vydáno , o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993. Stanovilo se v něm kromě jiného, že zaměstnavatelé, u nichž byly v období od 1. ledna 1993 do 31. prosince 2008 zaměstnány osoby vykonávající zaměstnání v hornictví, potvrzují počet směn odpracovaných v zaměstnání v hornictví na žádost těchto osob, a to na tiskopisu vydaném Českou správou sociálního zabezpečení ( nařízení vlády). Toto „potvrzení vydané podle “ se vyjadřovalo - jak z něho výslovně vyplývá – k „zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech“ ve smyslu ustanovení – jak je z tiskopisu také patrno – „ a ustanovení , ve znění účinném do 31.12.1995“

Řízení ve věcech důchodového pojištění upravuje , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (i ve znění účinném ke dni podání žaloby, tj. do 30.6.2011), tak, že sociální zabezpečení (které zahrnuje i důchodové pojištění - cit. zákona) provádí podle ustanovení . cit zákona orgány sociálního zabezpečení. Tento zákon, ani jiný právní předpis nestanoví pravomoc soudů v občanském soudním řízení pro řízení v oblasti sociálního zabezpečení (důchodového pojištění); soudní přezkum rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění je přípustný pouze za podmínek ustanovení Dovolateli lze přisvědčit v tom, že pravomoc soudu v posuzované věci není jistě vyloučena Směrnicí FMPSV č. 3/1989, podstatnější však je, že ani jiný právní předpis tuto pravomoc soudu ve smyslu ustanovení nezakládá.

Z uvedeného vyplývá, že pravomoc k projednání a rozhodnutí o uplatněném požadavku souvisejícím s řízením o dávce důchodového pojištění zákon nesvěřuje soudu ani ve smyslu ustanovení Závěr odvolacího soudu o tom, že projednání a rozhodnutí o dané věci brání nedostatek podmínky řízení (nedostatek pravomoci soudu), kterou nelze odstranit ( ), je tudíž správný.

Při úvaze o tom, kterému příslušnému orgánu má být věc po právní moci usnesení o zastavení řízení postoupena ve smyslu ustanovení věty druhé vycházel odvolací soud z ustanovení , které upravuje též postup, jakým se může občan domáhat nápravy, nesouhlasí-li se zápisem zaměstnavatele v evidenčním listu, a zaměstnavatel na základě žádosti občana evidenční list včetně jeho stejnopisu neopraví. Je jistě správné, že – jak odvolatel namítá – nelze zaměňovat evidenční list s potvrzením o zařazení do pracovní kategorie. Je však zjevné, že v této věci z důchodového pojištění je řešen spor mezi občanem a jeho zaměstnavatelem o správnost zápisu v ě obdobné povahy jako je evidenční list - o správnost Potvrzení vydaném podle “, a že při nedostatku výslovné úpravy lze tedy obdobně vycházet z ustanovení .

Protože napadené usnesení odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatňovaných dovolacích důvodů věcně správné, a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení , a b) nebo v nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. ) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. února 2015

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu