Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 106/2014

11 Tcu 106/2014-23

U S N E S E N Í

t a k t o :

na odsouzení

občana České republiky

D. V.,

rozsudkem Soudního dvora Savona, Italská republika, ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 113/2008,

hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Soudního dvora Savona, Italská republika, ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 113/2008, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2008,

byl D. V. uznán vinným trestnými činy obchodování s odcizenými věcmi a řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, podle italského trestního zákona, přičemž za trestný čin obchodování s odcizenými věcmi byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 2 (dvou) měsíců a k peněžitému trestu ve výši 600 euro a za trestný čin řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) dnů a k peněžitému trestu ve výši 400 euro.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený D. V. dopustil trestné činnosti skutky blíže popsanými v bodech A/ a B/ rozsudku v podstatě tím,

že:

A/ dne 22. 6. 2006, ačkoliv věděl o nelegálním původu osobního vozidla Fiat Brava, SPZ ......., který byl získán krádeží ke škodě poškozené I. O., toto vozidlo v zištném úmyslu koupil, přičemž předmětného jednání se dopustil přesto, že byl v předchozích pěti létech již za obdobnou trestnou činnost odsouzen,

B/ dne 23. 6. 2006 v S. byl přistižen na veřejné komunikaci při řízení vozidla Fiat Brava uvedeného v bodě A/ ve stavu opilosti z důvodu konzumace alkoholických nápojů, přičemž se odmítl podrobit zkoušce na alkohol.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (podílnictví podle § 214 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. V. se pro svůj finanční prospěch dopustil jednak majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku, jednak závažného ohrožujícího trestného činu. Ačkoliv se těchto činů dopustil již v roce 2006, nutno s ohledem na povahu páchané trestné činnosti a zjištění vyplývající z opisu Rejstříku trestů, když byl opakovaně za úmyslnou trestnou činnost spáchanou v České republice soudně trestán, jakož i společenskou škodlivost jeho jednání, dovodit, že je dán zájem na tom, aby se na výše uvedené odsouzení D. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl cizozemským rozsudkem uložen citelný trest odnětí svobody Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2014

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík