Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0A0053421C365BA7C1257DE800406B9A.html
HTML · 11.27 KB
No categories available
26 Cdo 4638/2014
26 Cdo 4638/2014
U S N E S E N Í
AC & C, Public Relations, s.r.o.
B. M.
, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem Praha 2 – Vinohrady, Chodská 1281/30, o zaplacení částky 165.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 C 82/2009 , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2014, č. j. 25 Co 35/2014 -306, takto:
Dovolání
se odmítá
.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti usnesení Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 18. června 2014, č. j. 25 Co 35/2014 -306, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb. / – dále opět jen „o. s. ř. “), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , na něž pouze odkázala, považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nelze však ani opomenout, že dovolatelka v dovolání uplatnila mimo jiné rovněž nezpůsobilý důvod v podobě výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení otázky protiprávnosti žalobcova jednání; směřují-li snad dovolací námitky rovněž proti odvolacím soudem naznačené otázce příčinné souvislosti mezi jednáním žalobce a vzniklou škodou, nelze ani tuto otázku jako otázku skutkovou, nikoliv právní, v dovolacím řízení přezkoumávat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001 , uveřejněné pod C 1025 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 6. 1istopadu 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006 , či z 22. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 3084/2014 ).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu