Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
B7389CE666EC7318C1257DE7004C1B80.html
HTML · 16.48 KB
No categories available
30 Cdo 1247/2014
30 Cdo 1247/2014
U S N E S E N Í
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením z 6. dubna 2012, č. j. 48 EXE 524/2012 -33, obvodní soud nařídil exekuci k vymožení dlužného výživného za období od měsíce října 2011 do února 2012 včetně, a to v kapitalizované výši 25.000 Kč (tj. za pět měsíců pod 5000 Kč měsíčně) a běžného výživného za období od 1. března 2012 nadále ve výši 5000 Kč měsíčně.
Usnesením z 8. února 2013, č. j. 48 EXE 524/2012 -95, obvodní soud exekuci částečně podle § 269 odst. l ve spojení s § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , tedy k návrhu oprávněné, zastavil, a to právě do částky 25.000 Kč představující dlužné výživné za období od měsíce října 2011 do února 2012 a pro běžné výživné za období od měsíce března 2012 do prosince téhož roku (výrok I.) a dále zamítl návrh (povinného podaný s poukazem na ustanovení § 290 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) na zastavení exekuce pro běžné výživné za období od měsíce ledna 2013 nadále (výrok II.).
Napadeným usnesením městský soud k odvolání povinného usnesení obvodního soudu v napadeném, tedy II. výroku, změnil tak, že exekuci zastavil „ohledně běžného výživného počínaje měsícem lednem 2014, jinak usnesení obvodního soudu potvrdil.“ Uzavřel, že „s ohledem na obsah spisu, z něhož lze učinit závěr o způsobu chování povinného ve vztahu k plnění vymáhaných pohledávek po nařízení exekuce, které ani oprávněná nezpochybňuje, a s ohledem na to, že i nadále je běžné výživné hrazeno, lze důvodně předpokládat, že výživné bude povinným nadále plněno dobrovolně a že další trvání exekuce se všemi důsledky spojenými by představovalo nepřiměřený postih.“
V dovolání, jehož přípustnost s poukazem na ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. dovozuje z rozporu s judikaturou (zejména rozhodnutími Nejvyššího soudu z 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3376/2010 , a z 13. 11. 2013, sp. zn. 20 Cdo 683/2013 ), oprávněná namítá, že závěr odvolacího soudu o neexistenci dluhu na výživném ke dni vydání napadeného usnesení, tj. k 31.10.2013, nemá – ani nemůže mít – oporu ve spise, jelikož povinný za období posledních čtyř měsíců před vydáním napadeného usnesení na výživném nezaplatil nic (takže dluh k tomuto datu činil 20.000 Kč), a že v důsledku takovéhoto nesprávného skutkového zjištění bylo i nesprávně aplikováno ustanovení § 290 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Dovolání, přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. pro rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, je důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1 , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ), v dovolání namítány nejsou, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro zastavení exekuce podle § 290 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. byly splněny.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Již ve starší judikatuře (viz Zpráva Nejvyššího soudu SSR z 28. 12. 1986, sp. zn. Cpj 65/86 , schválená Plénem Nejvyššího soudu SSR z 11. 6. 1987, sp. zn. Pls 1/87 , publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 19/1987, s. 144/320), na kterou později navázal rozhodnutím z 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3376/2010 , Nejvyšší soud dovodil, že předpokladem k zastavení exekuce podle § 290 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je – kromě jiného – „neexistence nedoplatku za dobu minulou a skutečnost, že exekuce je vedena už jen pro běžné výživné.“
Ani jeden z těchto předpokladů v daném případě splněn nebyl. Odvolací soud ohledně placení výživného za – přinejmenším – za poslední čtyři měsíce před vydáním svého rozhodnutí (31.10.2013), tedy za období od měsíce července do října 2013, v rozporu s ustanovením § 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žádná skutková zjištění neučinil (čímž řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž je soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. povinen přihlédnout), a tedy ani žádné důkazy v tomto směru neprovedl; povinný sám ani neexistenci dluhu na výživném splatném do měsíce října 2013 včetně netvrdil (jediné jeho tvrzení uvedené v odvolání z 25. 2. 2013 na čl. 104 , 105 obsahuje sdělení, že na výživném zaplatil ve třech splátkách /7.5.2012 částku 35.000, 26. 6. 2012 částku 20.000 a 9. 11. 2012 částku 20.000 Kč/ celkem 75.000 Kč, což při běžném výživném 5.000 Kč měsíčně a při období, pro které byla exekuce nařízena, totiž od října 2011 /viz čl. 6 a 33/, znamená, že celkovou částkou 75.000 Kč bylo výživné zaplaceno za patnáct měsíců, tedy za období od října 2011 do prosince 2012, z čehož dovolací soud dovozuje, že nebyl splněn ani druhý z předpokladů pro zastavení exekuce podle § 290 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , totiž podmínka, aby exekuce byla vedena už jen pro běžné výživné. Uvedeným zjištěním ostatně odpovídá právní závěr vyjádřený v potvrzujícím výroku napadeného usnesení („…jinak se usnesení obvodního soudu potvrzuje ….“). Jestliže totiž bylo usnesení obvodního soudu v části, jíž byl návrh povinného na zastavení exekuce, a to pro dobu od 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku zamítnut, potvrzeno, znamená to, že za toto období výživné doplaceno nebylo; pak ovšem nemohou být splněny předpoklady pro zastavení exekuce podle § 290 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ani pro běžné výživné za období od 1. ledna 2014 do budoucna
Uvedenými závěry se však odvolací soud neřídil, jeho právní posouzení věci je tudíž nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), Nejvyšší soud je – aniž se zabýval ostatními dovolacími námitkami – bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) podle § 243e odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zrušil a věc mu podle následujícího odstavce, věty první téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu