Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1247/2014

30 Cdo 1247/2014

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením z 6. dubna 2012, č. j. -33, obvodní soud nařídil exekuci k vymožení dlužného výživného za období od měsíce října 2011 do února 2012 včetně, a to v kapitalizované výši 25.000 Kč (tj. za pět měsíců pod 5000 Kč měsíčně) a běžného výživného za období od 1. března 2012 nadále ve výši 5000 Kč měsíčně.

Usnesením z 8. února 2013, č. j. -95, obvodní soud exekuci částečně podle odst. l ve spojení s , tedy k návrhu oprávněné, zastavil, a to právě do částky 25.000 Kč představující dlužné výživné za období od měsíce října 2011 do února 2012 a pro běžné výživné za období od měsíce března 2012 do prosince téhož roku (výrok I.) a dále zamítl návrh (povinného podaný s poukazem na ustanovení ) na zastavení exekuce pro běžné výživné za období od měsíce ledna 2013 nadále (výrok II.).

Napadeným usnesením městský soud k odvolání povinného usnesení obvodního soudu v napadeném, tedy II. výroku, změnil tak, že exekuci zastavil „ohledně běžného výživného počínaje měsícem lednem 2014, jinak usnesení obvodního soudu potvrdil.“ Uzavřel, že „s ohledem na obsah spisu, z něhož lze učinit závěr o způsobu chování povinného ve vztahu k plnění vymáhaných pohledávek po nařízení exekuce, které ani oprávněná nezpochybňuje, a s ohledem na to, že i nadále je běžné výživné hrazeno, lze důvodně předpokládat, že výživné bude povinným nadále plněno dobrovolně a že další trvání exekuce se všemi důsledky spojenými by představovalo nepřiměřený postih.“

V dovolání, jehož přípustnost s poukazem na ustanovení dovozuje z rozporu s judikaturou (zejména rozhodnutími Nejvyššího soudu z 24. 11. 2011, sp. zn. , a z 13. 11. 2013, sp. zn. ), oprávněná namítá, že závěr odvolacího soudu o neexistenci dluhu na výživném ke dni vydání napadeného usnesení, tj. k 31.10.2013, nemá – ani nemůže mít – oporu ve spise, jelikož povinný za období posledních čtyř měsíců před vydáním napadeného usnesení na výživném nezaplatil nic (takže dluh k tomuto datu činil 20.000 Kč), a že v důsledku takovéhoto nesprávného skutkového zjištění bylo i nesprávně aplikováno ustanovení

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Dovolání, přípustné podle pro rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro zastavení exekuce podle byly splněny.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Již ve starší judikatuře (viz Zpráva Nejvyššího soudu SSR z 28. 12. 1986, sp. zn. , schválená Plénem Nejvyššího soudu SSR z 11. 6. 1987, sp. zn. , publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 19/1987, s. 144/320), na kterou později navázal rozhodnutím z 24. 11. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že předpokladem k zastavení exekuce podle je – kromě jiného – „neexistence nedoplatku za dobu minulou a skutečnost, že exekuce je vedena už jen pro běžné výživné.“

Ani jeden z těchto předpokladů v daném případě splněn nebyl. Odvolací soud ohledně placení výživného za – přinejmenším – za poslední čtyři měsíce před vydáním svého rozhodnutí (31.10.2013), tedy za období od měsíce července do října 2013, v rozporu s ustanovením žádná skutková zjištění neučinil (čímž řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž je soud podle povinen přihlédnout), a tedy ani žádné důkazy v tomto směru neprovedl; povinný sám ani neexistenci dluhu na výživném splatném do měsíce října 2013 včetně netvrdil (jediné jeho tvrzení uvedené v odvolání z 25. 2. 2013 na , 105 obsahuje sdělení, že na výživném zaplatil ve třech splátkách /7.5.2012 částku 35.000, 26. 6. 2012 částku 20.000 a 9. 11. 2012 částku 20.000 Kč/ celkem 75.000 Kč, což při běžném výživném 5.000 Kč měsíčně a při období, pro které byla exekuce nařízena, totiž od října 2011 /viz a 33/, znamená, že celkovou částkou 75.000 Kč bylo výživné zaplaceno za patnáct měsíců, tedy za období od října 2011 do prosince 2012, z čehož dovolací soud dovozuje, že nebyl splněn ani druhý z předpokladů pro zastavení exekuce podle , totiž podmínka, aby exekuce byla vedena už jen pro běžné výživné. Uvedeným zjištěním ostatně odpovídá právní závěr vyjádřený v potvrzujícím výroku napadeného usnesení („…jinak se usnesení obvodního soudu potvrzuje ….“). Jestliže totiž bylo usnesení obvodního soudu v části, jíž byl návrh povinného na zastavení exekuce, a to pro dobu od 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku zamítnut, potvrzeno, znamená to, že za toto období výživné doplaceno nebylo; pak ovšem nemohou být splněny předpoklady pro zastavení exekuce podle ani pro běžné výživné za období od 1. ledna 2014 do budoucna

Uvedenými závěry se však odvolací soud neřídil, jeho právní posouzení věci je tudíž nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je – aniž se zabýval ostatními dovolacími námitkami – bez jednání ( ) podle zrušil a věc mu podle následujícího odstavce, věty první téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2014

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu