Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3141/2014

32 Cdo 3141/2014

U S N E S E N Í

UIP, Ltd.

UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s.

, se sídlem v Praze 4-Michli, Želetavská 1525/1, identifikační číslo osoby 64 94 82 42, o zaplacení částky 1.323,439.841,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. -97, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. února 2014, č. j. -53, zamítl žádost o prodloužení lhůty k doložení majetkových poměrů (výrok I.) a nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok II.)

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a ve výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti druhému výroku, podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolatelka má za to, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků je nutné posuzovat jak majetkové poměry žalobkyně, tak i majetkové poměry společnosti Jaccor - právní předchůdkyně žalobkyně, a proto rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K otázce osvobození od soudních poplatků poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. října 2008, sp. zn. , a ze dne 27. února 2013, sp. zn. (in www.usoud.cz).

Dovolatelka namítá, že odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal dostatečně a srozumitelně s tvrzeními a důkazy, k čemuž uvádí závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2003, sp. zn. , který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu ve druhém výroku a usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka se mýlí, tvrdí-li, že otázka posuzování majetkových poměrů žadatele o osvobození od soudního poplatku nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. , a v usnesení ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

Předmětem zkoumání při rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků jsou právě majetkové poměry žadatele. Jde již o ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a odvolací soud se při posouzení majetkových poměrů žalobkyně, nezabýval-li se majetkovými poměry jiných subjektů (právní předchůdkyně žalobkyně), od této judikatury neodchýlil. Přitom v případě žalobkyně, jež byla založena (jak sama tvrdí) za účelem vymáhání pohledávky, která je předmětem sporu, nejde o její nepříznivou majetkovou situaci vzniklou podnikáním, která jí neumožňuje uhradit soudní poplatek za žalobu, ale o situaci vytvořenou žalobkyní, která vstoupila do podnikání bez potřebného kapitálu a předpokládá, že tuto situaci za ni vyřeší soud tím, že jí přizná osvobození od soudních poplatků.

Poukazuje-li dovolatelka na možné vady řízení, které spatřuje v nedostatečném a nesrozumitelném odůvodnění rozhodnutí a v té souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2003, sp. zn. , jsou tyto její námitky irelevantní, protože podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o vadách řízení nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení

Odkazuje-li dovolatelka na judikaturu Ústavního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. ) a ani pomocí nich nemůže být přípustnost dovolání založena.

Dovolatelka rovněž zpochybňuje skutečnosti, za kterých jí nebyla prodloužena lhůta k doložení majetkových poměrů. Tyto námitky jsou nevýznamné, neboť první výrok rozhodnutí odvolacího soudu nebyl dovoláním napaden.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2015

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu