Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4842/2014

33 Cdo 4842/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. L., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Holáskem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, 28. října 31, proti žalovanému V. Č., zastoupenému JUDr. Milanem Kružíkem, CSc., advokátem se sídlem Brno, Příkop 2a, o 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2014, č. j. -115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 3. 2014, č. j. -115, změnil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 3. 2012, č. j. -56, tak, že zamítl žalobu o zaplacení 150.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „ “ (srov. čl. II bod 1. a 7. a čl. II bod 2. ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Přesvědčení žalobce, že „dovolací důvod dle in fine spočívá v tom, že odvolací soud rozhodl s konečnou platností pravomocně“… „ačkoli má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. ). Z dovolání není ani zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění žalobce) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ); žalobce blíže nekonkretizuje žádnou právní otázku, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo a jejíž řešení je třeba dovolacím soudem ve vztahu k jeho ustálené rozhodovací praxi revidovat.

Žalobci nelze přisvědčit ani v tom, že přípustnost dovolání je založena tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda žalovaný unesl důkazní břemeno o neexistenci uznaného dluhu z půjčky ( a , , ve znění účinném do 31. 12. 2013) ve smyslu Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že se odchýlil od právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , jestliže svůj závěr o simulačním charakteru uznání dluhu založil výhradně na účastnickém výslechu žalovaného, pomíjí, že odvolací soud (jak se podává z odůvodnění jeho rozhodnutí) se nespokojil s pouhým popřením žalobcem tvrzených skutečností. Provedl obsáhlé dokazování a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v dospěl k závěru, že žalovanému se podařilo vyvrátit domněnku existence uznaného dluhu z půjčky, neboť prokázal, že dluh z půjčky vůči žalobci nevznikl ( ).

Zbývající argumentací žalobce neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod podle Odvolacímu soudu totiž vytýká nesprávnost skutkového zjištění, že půjčka z uznaného dluhu neexistovala, a vlastním hodnocením provedených důkazů prosazuje opak. Zpochybněním právního posouzení věci není, vychází-li z jiného skutkového stavu. Skutková zjištění jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná a v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. ledna 2015

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu