Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2210/2013

32 Cdo 2210/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně T design s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Brněnská 1997/29a, PSČ 500 06, identifikační číslo osoby 25278690, zastoupené JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437/4, proti žalované DINESIA a.s., se sídlem v Praze 8, Střelničná 8/1680, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 63999579, zastoupené JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou se sídlem v Řehenicích, Křiváček 9, o zaplacení 988 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2012, č. j. -142, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2010, č. j. -64, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále jen „ “ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož o situaci předjímanou v tomto ustanovení se v souzené věci nejedná (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , ke dni 31. prosince 2012), neboť důvod založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

Z obsahu spisu se podává, že předmětem sporu je nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí podle žalobních tvrzení měla vzniknout zmenšením jejího majetku v důsledku chování žalované, která jí v souvislosti s uzavřenou dohodou o narovnání nevystavila daňový doklad a neumožnila jí tak uplatnit odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Žalobkyně podala žalobu poté, kdy bezúspěšně uplatnila v dodatečném daňovém přiznání nárok na odpočet DPH u správce daně, podle jehož názoru žalobkyně neprokázala oprávněnost nároku a rovněž ho uplatnila po uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty. Předmětem uvedené dohody o narovnání bylo podle zjištění soudů v nalézacím řízení komplexní narovnání všech sporných práv a povinností mezi účastnicemi vzniklých v souvislosti s leasingovou smlouvou, jejímž předmětem byl frézovací stroj, a to včetně jeho dodávky, zaplacení kupní ceny, cla a DPH. Mezi účastnicemi zůstalo v řízení sporné, zda žalobkyně uvedenou dohodou zdanitelné plnění získala, či nikoli a dále zda byla žalovaná povinna vydat žalobkyni daňový doklad pro účely daňových odpisů u správce daně. Podle posouzení odvolacího soudu, vycházejícího z rozhodných ustanovení , o dani z přidané hodnoty nedošlo dohodou o narovnání k převodu práva nakládat se zbožím ze žalované na žalobkyni, k dodání zboží, poskytnutí služby, přechodnému užití zboží a ani k jiné relevantní skutečnosti, kterou by bylo možné kvalifikovat jako zdanitelné plnění.

Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody je nedůvodný, neboť předmětnou dohodou o narovnání nedošlo k převodu vlastnického práva k frézovacímu stroji ze žalované na žalobkyni, nýbrž existence vlastnického práva žalobkyně ke stroji byla touto dohodou žalovanou pouze uznána. Žalobkyně byla v době uzavření dohody o narovnání vlastníkem stroje a dohodou o narovnání žádné zdanitelné plnění nezískala. Odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že nárok na odpočet DPH v souvislosti s pořízením předmětného stroje mohl být uplatněn u správce daně nejpozději ke dni 31. březnu 2004, avšak k uzavření dohody o narovnání došlo až dne 25. května 2006, považoval za nepochybné, že žalovaná nemohla žádným způsobem ovlivnit výsledek daňového řízení a způsobit tak žalobkyni škodu. A to nehledě k tomu, že DPH se stalo součástí narovnání sporných práv a povinností a ke dni podání žaloby bylo proto vypořádáno.

Dovolatelka v dovolání nepředestřela žádnou právní otázku splňující kritéria dle , pro jejíž řešení odvolacím soudem by Nejvyšší soud dospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolacích námitek [podřaditelných ohlášenému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci dle ]. Na závěru, na němž především založil odvolací soud své rozhodnutí, totiž že s ohledem na dobu uplynutí prekluzivní lhůty k uplatnění nároku na odpočet DPH a dobu uzavření dohody o narovnání nemohla žalovaná žádným způsobem ovlivnit výsledek daňového řízení a způsobit žalobkyni škodu, nemůže nic změnit ať kladné či záporné řešení otázek, které dovolatelka v dovolání vymezila (ať již jde o otázky principu neutrality DPH, zdanitelného plnění, vlastnictví předmětného stroje či povinnosti vystavit daňový doklad). Tvrzení dovolatelky, že nárokovaný odpočet DPH jí nebyl finančními orgány (správcem daně) a Krajským soudem v Hradci Králové (jeho rozsudkem ze dne 27. listopadu 2009, č. j. -33) přiznán z důvodu, že nemohla v těchto řízeních předložit příslušný daňový doklad, nemá v odůvodnění předmětných rozhodnutí žádnou oporu.

Za situace, kdy Nejvyšší soud nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolání žalobkyně bez nařízení jednání ( věta první ) odmítl pro nepřípustnost [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. ledna 2015

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu