Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
1034B0896B60474FC1257DE2004F37FE.html
HTML · 15.4 KB
No categories available
21 Cdo 2384/2014
21 Cdo 2384/2014
U S N E S E N Í
V. W.
, zemřelém dne 22. prosince 1957, za účasti
České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, vedené u bývalého Státního notářství II pod sp. zn. 21 D 10/58 , o dovolání
1) J. V.
,
2) Ing. J. P.
,
3) R. P.
,
4) MUDr. I. H.
,
5) PhDr. J. H.
,
6) Ing. O. H.
,
7) A. L.
,
8) J. K.
, zastoupeným JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 1464/6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2013, č. j. 24 Co 203/2013 -154, ve znění opravného usnesení ze dne 5. května 2014, č. j. 24 Co 203/2013 -177, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání J. V., Ing. J. P. a R. P. proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2013, č. j. 24 Co 203/2013 -154, není přípustné podle § 237 o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu
(k závěru odvolacího soudu o tom, že je třeba odmítnout opravný prostředek proti usnesení o dědictví proto, že byl podán osobou jinou než účastníkem dědického řízení, za něhož lze považovat jen toho, s kým soud jako s účastníkem skutečně jednal, bez ohledu na to, zda jím mohl být nebo měl být a z jakého důvodu se dědického řízení neúčastnil srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 3. 1984, sp. zn. 4 Cz 24/84 , který byl uveřejněn pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
,
roč. 1986,
usnesení velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2788
/
99, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 92/97
,
které bylo uveřejněno pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000
nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1855/98 , které bylo uveřejněno pod č. 49 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001; k závěru odvolacího soudu o přednosti restitučních předpisů srov. například rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4983/2008 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2449/2011 , dále závěry přijaté ve Stanovisku Ústavního soudu ČR ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05 , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod číslem 477, ročník 2005)
a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Závěr odvolacího soudu, že námitky o nedostatcích řádného zastoupení procesní předchůdkyně dovolatelů v dědickém řízení jinou dědičkou pouze podporují skutečnost, že s ní (ani s její zástupkyní) nebylo jako s účastnicí řízení skutečně jednáno, je správný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání J. V., Ing. J. P. a R. P. podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Dovolání MUDr. I. H., PhDr. J. H., Ing. O. H., A. L. a J. K. proti témuž usnesení
Městského soudu v Praze Nejvyšší soud České republiky rovněž odmítl (podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první o.s.ř. a § 218 písm. b) o.s.ř. ), neboť nejsou k podání dovolání oprávněni (subjektivně legitimováni), protože nebyli účastníky řízení v projednávané věci a napadené rozhodnutí se netýká jejich práv a povinností.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2014
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu