Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 430/2014

32 Nd 430/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v exekuční věci oprávněné Tessile ditta a.s., se sídlem v Praze, Ve Studeném 117/5a, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 27 82 21 17, zastoupené Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, proti povinnému J. K., pro 968,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 12. srpna 2013, č. j. -60, Městský soud v Praze odmítl odvolání povinného proti unesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. ledna 2011, č. j. -15, jímž byla nařízena exekuce na majetek povinného. Citované usnesení Městského soudu v Praze napadl povinný žalobou pro zmatečnost a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení. Věc byla nadále vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Usnesením ze dne 11. června 2014, č. j. -91, Městský soud v Praze rozhodl, že povinnému se zástupce z řad advokátů v tomto řízení neustanovuje. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání. K rozhodnutí o odvolání byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze a je zde vedena pod sp. zn. .

Podáním ze dne 4. listopadu 2014, doručeným Vrchnímu soudu v Praze téhož dne, doplněným na výzvu soudu podáním ze dne 27. listopadu 2014, povinný namítl podjatost soudců Vrchního soudu v Praze pro zjevně nepřátelský poměr vůči jeho osobě. Uvádí, že „o námitce podjatosti Vrchního soudu v Praze ví už dávno“, nejméně od doby, kdy soudci Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze tunelují v rámci konkurzního řízení veškerý jeho majetek. Podle jeho názoru platný právní řád v České republice neumožňuje účastníkovi řízení „skutečně námitku podjatosti uplatnit, už jen proto, že mu nemohou být známy okolnosti týkající se toho kterého soudce“. Obsáhle vysvětluje, že všechny soudce v jejich podjatosti ochraňují konkrétní ustanovení (dále jen „ “) a že si každý soudce „může dělat v této zemi, co chce, rozhodovat si může, jak se mu zlíbí“. Považuje za nepochybné, že „ochraňující“ ustanovení je v konečném důsledku v rozporu s ústavními zákony, zejména pak v rozporu s d, neboť znemožňuje veřejnou kontrolu nad činností soudců a justičních orgánů, a proto navrhuje, aby toto řízení bylo podle ustanovení přerušeno a věc předložena Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení citovaného ustanovení, neboť za těchto okolností mu zákon odnímá právo námitku podjatosti prokázat. Má za to, že pokud by důvodem k prokázání skutečné podjatosti mohly být i okolnosti, které spočívají v postupu toho kterého soudce, potom by soudci skutečně rozhodovali nezávisle a spravedlivě, neboť „teprve tehdy by se takříkajíc mohli začít bát o práci“. Uvádí, že k řádnému odůvodnění námitky podjatosti potřebuje znát nejrůznější osobní údaje konkrétních soudců, včetně např. jejich data narození, informací, kdy, kde a s kým vystudovali, výpisu z jejich bankovních účtů a další.

Vrchní soud v Praze předložil věc k rozhodnutí o námitce podjatosti podle ustanovení Nejvyššímu soudu České republiky.

Ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze (ze senátu 4 Co, jemuž projednání věci podle rozvrhu práce přísluší, i ze zastupujícího senátu 6 Cmo) se shodně vyjádřili tak, že k věci, k účastníkům řízení a ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnost o jejich nepodjatosti. Povinný se ve své námitce podjatosti omezil na obecnou kritiku fungování justice, netvrdil však žádné konkrétní skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnost o nepodjatosti soudců v projednávané věci.

Podle ustanovení věty první účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.

Z ustanovení vyplývá, že soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Podle ustanovení věty první o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Podle ustanovení soud řízení přeruší, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.

V předložené věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vyjmenovaných ve výroku. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - z hlediska ustanovení žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z tvrzení povinného.

Nejvyšší soud jako nadřízený soud ( ) proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Návrhu povinného na přerušení řízení podle ustanovení Nejvyšší soud nevyhověl, neboť nedospěl k závěru, že ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem, a to ani na základě argumentace obsažené v podání povinného doplňujícím námitku podjatosti.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu