Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3176/2014

23 Cdo 3176/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. V. T., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Poštovní 39/2, proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Křížkem 428/4, ohledně zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, ve věci místní příslušnosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2013, č. j. – 34, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července 2014, č. j. – 80, takto.

Dovolání se odmítá.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 25. dubna 2013, č. j. – 25, ve znění opravného usnesení ze dne 7. května 2013, č. j. – 28, výrokem I. vyslovil svou místní nepříslušnost a výrokem II. rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí odůvodnil s odkazem na a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) s tím, že žalovaná nemá v obchodním rejstříku zapsanou žádnou organizační složku, proto je místně příslušným k řízení obecný soud žalované podle o. s. ř, kterým je podle Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu má žalovaná (právnická osoba) sídlo, tedy nikoliv Okresní soud v Ostravě, jak uplatnil žalobce, a to s odkazem na skutečnost, že uzavřel pojistnou smlouvu s žalovanou na pobočce pojišťovny žalované v Ostravě.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. srpna 2013, č. j. – 34, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července 2014, č. j. – 80, změnil žalobcem napadené usnesení Okresního soudu v Ostravě tak, že místní nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě se nevyslovuje a věc se nepostupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Odvolací soud dovodil, že zápis organizační složky v obchodním rejstříku není nutností pro možnost vycházet z umístění této organizační složky při posouzení místní příslušnosti, a že za organizační složku je třeba považovat i provozovnu žalované (odkázal na judikát uveřejněný pod označením R 50/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodl proto, že v řízení bude jako místně příslušný ve smyslu pokračovat Okresní soud v Ostravě, když za provozovnu lze nepochybně považovat označené „překážkové pracoviště“ pojišťovny v Ostravě (takto označené i žalovanou), která má v Ostravě stálé umístění a je prostorově odlišena od sídla žalované v Praze, přičemž na tomto překážkovém pracovišti je uskutečňována podnikatelská činnost pojišťovnictví a toto pracoviště (resp. pobočka) je i označena obchodní firmou žalované.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť má za to, že judikatura v otázce řešení místní nepříslušnosti soudu je nejednotná. Žalovaná je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné a navíc překvapivé, proto navrhla jeho změnu tak, že nebude vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě.

Žalobce ve vyjádření k podanému dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolatelka nevymezila řádně předpoklady přípustnosti dovolání. Pokud by přesto dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto jako nedůvodné, neboť k řízení je podle 87 písm. c) vedle obecného soudu žalované příslušný také soud, v jehož obvodu má žalovaná svou organizační složku, tj. mimo jiné i v Ostravě, jíž se spor týká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Namítá-li dovolatelka nejednost judikatury rozhodování soudů o místní příslušnosti, lze z obsahu dovolání dovodit, že dovolatelka svojí námitkou míní, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky místní nepříslušnosti soudu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Judikatura v řešení této otázky není nejednotná. Otázka místní příslušnosti soudu, v jehož obvodu je umístěna organizační složka podniku fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky (jako to je podle skutkových zjištění soudu i v daném případě), již totiž byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud rozhodl v souladu s touto judikaturou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. ). Nejvyšší soud při řešení této otázky v uvedeném rozhodnutí navázal na ustálenou judikaturu (viz rozhodnutí R 50/1966), kdy konstatoval, že z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 1965, sp. zn. , publikovaného pod číslem 50/1966 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, vyplývá, že ustanovení tehdy platného [nyní, resp. ve znění do 31. 12. 2013, ] lze použít i v případě, že nižší složka, které se spor týká, nemá právní subjektivitu. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí též uvedl, že judikatura dovolacího soudu je ustálena i v závěru, že provozovna je ve smyslu , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, organizační složkou podniku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. a též ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. ).

Je namístě ještě konstatovat, že námitky ohledně překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání podle

Nejvyšší soud proto dovolaní žalované podle a 2 odmítl, neboť neshledal jeho přípustnost podle

O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, ale procesní rozhodnutí během řízení v řízení o věci samé.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2015

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu