Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3014/2014

32 Cdo 3014/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně MIGO, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Lipence, Kazín č.ev. 482, PSČ 155 31, identifikační číslo osoby 64939235, zastoupené Mgr. Tomášem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 2170/161, proti žalované K. S., zastoupené JUDr. Dagmar Friedlovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Werichova 1145/29, o zaplacení 1 148 518 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2014, č. j. -359, takto:

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2013, č. j. -281, ve znění usnesení ze dne 18. března 2013, č. j. -291, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 – dále jen “ “ (srov. bod 7. článku II. přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bod 2. článku II. přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) přípustné.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka zakládá přípustnost a důvodnost dovolání na tom, že v otázce posouzení platnosti smlouvy o dílo, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí o žalobním nároku na smluvní pokutu, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. . Dovolatelka však přehlédla, že v souladu s ustanovením věty první dovolací soud v tomto dovolacím řízení mohl podrobit dovolacímu přezkumu jen ty otázky, které v rámci uplatněných dovolacích důvodů vymezila. Otázka platnosti smlouvy v řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. proto dovolacímu přezkumu v souzené věci nemohla podléhat, a proto ji také dovolací soud v tomto rozhodnutí neřešil. Spatřovala-li tedy dovolatelka přípustnost podaného dovolání v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebyla tato tvrzená podmínka přípustnosti dovolání naplněna.

Dovolací soud tak naplnění předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení neshledal. Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení , které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl dovolání podle ustanovení pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. ledna 2015

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu